NÁMOŘNÍ PIRÁTSTVÍ
Námořní pirátství ohrožuje námořní plavbu od samotných jejích počátků. Již ve 13. století př. n. l. napadaly tzv. mořské národy lodě na obchodních cestách mezi Egyptem a Řeckem. Rozmach pirátství přineslo 16. století s velkými námořními cestami a rozbroji mezi Španělskem a Anglií. Na začátku 18. století se pirátská činnost rozšířila do vod kolem Severní i Jižní Ameriky, západní Afriky i do Indického oceánu, tento tzv. „zlatý věk pirátství" trval do roku 1730, kdy byla chycena a popravena velká část nejznámějších pirátů. Zefektivněním dopravy vlivem technického pokroku a střežením dopravních cest došlo v dalších desetiletích k omezení útoků. K rozvoji současného pirátství přispěl rozvoj cestovního ruchu a transportu ve druhé polovině 20. století. Piráti pro svou činnost vyhledávají oblasti s intenzivní námořní přepravou, která jim zajistí dostatek příležitostí k zajetí plavidla a nákladu. Díky vybavení pirátů jsou dnes ohrožena nejen drobná plavidla, ale i největší námořní lodě. Někteří současní piráti používají malé rychlé čluny, uloupí peníze a cennosti a rychle odplují. Na druhé straně jsou celé organizované pirátské skupiny, které lodi a posádku unesou, zmocní se nákladu a následně požadují výkupné. V roce 2012 bylo hlášeno 297 pirátských útoků, což znamenalo výrazné zlepšení proti letům předchozím (439 útoků v roce 2011, 445 útoků v roce 2010). Počet ohlášených incidentů se ale od skutečnosti často výrazně liší. Nejohroženější oblasti představují jihovýchodní a jižní Asie, východní Afrika a Rudé moře, Jižní a Střední Amerika a Karibik. V roce 2012 bylo nejvíce hlášených útoků v Indonésii (81), Somálsku (49) a Nigérii (27). Nejnebezpečnějšími lokalitami na námořních trasách jsou v současnosti Malacký průliv, vody Indického oceánu a Adenského zálivu poblíž Somálska. Malacký průliv je 885 km dlouhá úžina. Jedná se o jednu z nejvíce frekventovaných námořních tras, každoročně tudy projíždí 50 000 lodí a přepraví se třetina světového obchodu, zejména ropa z Blízkého východu do Číny a Japonska. V úzkém průlivu musejí velké nákladní lodě zpomalit a stávají se pro piráty snadnější kořistí. Zalesněné břehy průlivu a četné ostrůvky navíc poskytují útočníkům vhodný úkryt. V okolí Somálska se pirátské útoky objevují od 90. let 20. stol., příčinou jejich rozvoje byla destabilizace země a obrovská chudoba, pirátství se stalo způsobem obživy ve zchudlých pobřežních oblastech. V důsledku útoků klesá počet lodí proplouvajících Suezským průplavem, zisky Egypta z poplatků za proplutí Suezským průplavem klesly mezi roky 2008 a 2010 z 5,1 miliard USD na 3,6 miliardy USD. V roce 2011 byla více než polovina útoků vedená právě somálskými piráty, díky hlídkám námořnictva byl počet útoků v roce 2012 výrazně snížen. Narušení námořní přepravy má ekonomické důsledky pro přepravce, vývozce i odběratele, a tak i na běžné zákazníky. Celkové náklady námořního pirátství v Somálsku na světovou ekonomiku dosáhly v roce 2012 výše až 6,1 mld. USD. Největší část nákladů byla vynaložena na bezpečnostní vybavení a ostrahu lodí, dále na náklady ohledně zvýšení rychlosti (rychlejší proplutí nebezpečnými vodami), vojenské operace, pojištění, změnu trasy, výkupné aj. Mezi další důsledky pirátských útoků pro okolní státy patří zvýšené riziko ekologické katastrofy vlivem nevhodné manipulace s unesenými ropnými nebo chemickými tankery, omezení rybolovu v oblasti nebo ohrožení přílivu humanitární pomoci do potřebných států v regionu (např. Somálsko). Ekonomické ztráty v oblasti rybolovu a na něj navazujícího potravinářského průmyslu pociťují v posledních letech zejména Jemen, Seychely, Tchaj-wan a Nigérie.
SVĚTOVÉ PRŮPLAVY
Významnou součástí námořních tras jsou mořské průplavy. Jejich vybudováním se podstatně zkrátily některé námořní trasy, např. mezi Atlantickým a Tichým oceánem, mezi Indickým oceánem a Středozemním mořem atd. Nejvýznamnějšími průplavy z hlediska námořní dopravy jsou Suezský (délka 162 km), Panamský (délka 82 km), Kielský (99 km) a Bělomořsko-baltský průplav (227 km). Suezský průplav spojující přes Sinajský poloostrov Rudé a Středozemní moře je pravděpodobně nejdůležitější a největší námořní vodní cestou. Jeho vybudováním se zkrátila cesta mezi Evropou aAsií o více než 10 000 km. Před jeho otevřením se zboží dopravovalo loděmi kolem mysu Dobré naděje nebo se vozilo po souši. Výstavba průplavu začala v roce 1854. Průplav je veden od přístavu Port Said na pobřeží Středozemního moře po Suez v Rudém moři. Délka dosahuje 162 km, šířka 120 až 150 m, hloubka je 14 metrů. Pro nejmodernější supertankery je průplav příliš úzký. Ročně propluje průplavem 20 000 lodí. Panamský průplav protínající Panamskou šíji zkrátil plavbu lodí mezi Atlantikem a Pacifikem. Před jeho otevřením musely lodě obeplouvat Jižní Ameriku nebezpečnou trasou kolem Ohňové země. Průplav byl otevřen roku 1914. Panamský průplav je dlouhý 82 km a široký 150 až 350 m. Součástí průplavu je umělé Gatúnské jezero. Každý den je kanálem možné proplout pouze v jednom směru, maximální denní kvóta je 48 lodí. Ročně propluje v průměru 12 až 14 tis. lodí, v roce 2012 projelo 12 862 lodí s nákladem více než 300 mil. t. Rozměry průplavu v současnosti umožňují plavbu lodí do velikosti 5 100 TEU. Současné námořní dopravě ale dominují větší nákladní lodě, proto byl vypracován projekt na rozšíření kanálu. Tím dojde k výrazným změnám v námořních trasách. Kielský průplav v severoněmeckém Šlesvicko- Holštýnsku je nejkratší vodní cestou mezi Severním a Baltským mořem. Oproti trase kolem Jutského poloostrova zkrátil cestu o 460 km. Omezením pro lodě je zejména výška kvůli proplutí pod mosty. Kielský průplav patří k jedněm z nejvytíženějších vodních cest světa, v roce 2007 tudy projelo 43 000 velkých nákladních lodí. Bělomořsko-baltský průplav spojuje Bílé moře s Baltským mořem. Z celkové délky průplavu 227 km připadá 90 km na Oněžské jezero a 100 km na splavné říční úseky.
NÁMOŘNÍ KATASTROFY
Nejznámější námořní katastrofou minulého století je ztroskotání zaoceánského parníku Titanic 14. dubna 1912, který byl považován za nepotopitelný. Jeho trasa směřovala z anglického Southamptonu, přes Cherbourg (Francie) a Queenstown (Irsko) do New Yorku. 14. dubna večer vjel parník do ledového pole a pravým bokem narazil do ledovce. Zahynulo cca 1 500 z celkového počtu 2 201 osob. Pravděpodobně největší námořní tragédií bylo potopení německého parníku Wilhelm Gustloff 30. 1. 1945. Parník vyplul z Gdyně na palubě s 10 000 německými uprchlíky, ale také s vojáky. Loď byla zasažena třemi torpédy ze sovětské ponorky a potopena. Zahynulo na ní přibližně 9 400 lidí. Největší civilní námořní katastrofou historie byla srážka filipínského osobního trajektu Doňa Paz s ropným tankerem Vector 20. 12. 1987. Přeplněný trajekt plul na pravidelné lince z Leyte do Manily. Při srážce se ropa vylila do moře a vznítila se i s oběma plavidly. Na palubě zahynulo více než 4 000 lidí. Katastrofální následky pro životní prostředí měl únik ropy z ropného tankeru Exxon Valdez v průlivu Prince Williama na Aljašce v roce 1989. Do průlivu vyteklo 22 % nákladu - téměř 44 milionů litrů ropy. Nesrovnatelně větší množství ropy uniklo do moře při dvou dalších haváriích tankerů - v březnu 1978 uniklo z tankeru Amoco Cadiz u francouzského pobřeží 261 mil. litrů ropy, v srpnu 1993 z tankeru Castillo de Bellver u Jižní Afriky 299 mil. litrů.
Zdroje dat:
Třasáková, V. (2013): Ekonomické aspekty regionálního pirátství a
jejich dopady na region. BP, Univerzita Pardubice, Pardubice.
Thurman, H.V., Trujillo, A.P. (2005): Oceánografie. Computer
Press, Praha.
Urbanová, Z. (2011): Námořní pirátství a ekonomické souvislosti.
DP, VŠE, Praha.
http://www.imo.org
http://en.wikipedia.org
http://www.albawaba.com
http://www.kiel-canal.org
https://www.pancanal.com
NÁMOŘNÍ PIRÁTSTVÍ
Námořní pirátství ohrožuje námořní plavbu od samotných jejích počátků. Již ve 13. století př. n. l. napadaly tzv. mořské národy lodě na obchodních cestách mezi Egyptem a Řeckem. Rozmach pirátství přineslo 16. století s velkými námořními cestami a rozbroji mezi Španělskem a Anglií. Na začátku 18. století se pirátská činnost rozšířila do vod kolem Severní i Jižní Ameriky, západní Afriky i do Indického oceánu, tento tzv. „zlatý věk pirátství" trval do roku 1730, kdy byla chycena a popravena velká část nejznámějších pirátů. Zefektivněním dopravy vlivem technického pokroku a střežením dopravních cest došlo v dalších desetiletích k omezení útoků. K rozvoji současného pirátství přispěl rozvoj cestovního ruchu a transportu ve druhé polovině 20. století. Piráti pro svou činnost vyhledávají oblasti s intenzivní námořní přepravou, která jim zajistí dostatek příležitostí k zajetí plavidla a nákladu. Díky vybavení pirátů jsou dnes ohrožena nejen drobná plavidla, ale i největší námořní lodě. Někteří současní piráti používají malé rychlé čluny, uloupí peníze a cennosti a rychle odplují. Na druhé straně jsou celé organizované pirátské skupiny, které lodi a posádku unesou, zmocní se nákladu a následně požadují výkupné. V roce 2012 bylo hlášeno 297 pirátských útoků, což znamenalo výrazné zlepšení proti letům předchozím (439 útoků v roce 2011, 445 útoků v roce 2010). Počet ohlášených incidentů se ale od skutečnosti často výrazně liší. Nejohroženější oblasti představují jihovýchodní a jižní Asie, východní Afrika a Rudé moře, Jižní a Střední Amerika a Karibik. V roce 2012 bylo nejvíce hlášených útoků v Indonésii (81), Somálsku (49) a Nigérii (27). Nejnebezpečnějšími lokalitami na námořních trasách jsou v současnosti Malacký průliv, vody Indického oceánu a Adenského zálivu poblíž Somálska. Malacký průliv je 885 km dlouhá úžina. Jedná se o jednu z nejvíce frekventovaných námořních tras, každoročně tudy projíždí 50 000 lodí a přepraví se třetina světového obchodu, zejména ropa z Blízkého východu do Číny a Japonska. V úzkém průlivu musejí velké nákladní lodě zpomalit a stávají se pro piráty snadnější kořistí. Zalesněné břehy průlivu a četné ostrůvky navíc poskytují útočníkům vhodný úkryt. V okolí Somálska se pirátské útoky objevují od 90. let 20. stol., příčinou jejich rozvoje byla destabilizace země a obrovská chudoba, pirátství se stalo způsobem obživy ve zchudlých pobřežních oblastech. V důsledku útoků klesá počet lodí proplouvajících Suezským průplavem, zisky Egypta z poplatků za proplutí Suezským průplavem klesly mezi roky 2008 a 2010 z 5,1 miliard USD na 3,6 miliardy USD. V roce 2011 byla více než polovina útoků vedená právě somálskými piráty, díky hlídkám námořnictva byl počet útoků v roce 2012 výrazně snížen. Narušení námořní přepravy má ekonomické důsledky pro přepravce, vývozce i odběratele, a tak i na běžné zákazníky. Celkové náklady námořního pirátství v Somálsku na světovou ekonomiku dosáhly v roce 2012 výše až 6,1 mld. USD. Největší část nákladů byla vynaložena na bezpečnostní vybavení a ostrahu lodí, dále na náklady ohledně zvýšení rychlosti (rychlejší proplutí nebezpečnými vodami), vojenské operace, pojištění, změnu trasy, výkupné aj. Mezi další důsledky pirátských útoků pro okolní státy patří zvýšené riziko ekologické katastrofy vlivem nevhodné manipulace s unesenými ropnými nebo chemickými tankery, omezení rybolovu v oblasti nebo ohrožení přílivu humanitární pomoci do potřebných států v regionu (např. Somálsko). Ekonomické ztráty v oblasti rybolovu a na něj navazujícího potravinářského průmyslu pociťují v posledních letech zejména Jemen, Seychely, Tchaj-wan a Nigérie.
SVĚTOVÉ PRŮPLAVY
Významnou součástí námořních tras jsou mořské průplavy. Jejich vybudováním se podstatně zkrátily některé námořní trasy, např. mezi Atlantickým a Tichým oceánem, mezi Indickým oceánem a Středozemním mořem atd. Nejvýznamnějšími průplavy z hlediska námořní dopravy jsou Suezský (délka 162 km), Panamský (délka 82 km), Kielský (99 km) a Bělomořsko-baltský průplav (227 km). Suezský průplav spojující přes Sinajský poloostrov Rudé a Středozemní moře je pravděpodobně nejdůležitější a největší námořní vodní cestou. Jeho vybudováním se zkrátila cesta mezi Evropou aAsií o více než 10 000 km. Před jeho otevřením se zboží dopravovalo loděmi kolem mysu Dobré naděje nebo se vozilo po souši. Výstavba průplavu začala v roce 1854. Průplav je veden od přístavu Port Said na pobřeží Středozemního moře po Suez v Rudém moři. Délka dosahuje 162 km, šířka 120 až 150 m, hloubka je 14 metrů. Pro nejmodernější supertankery je průplav příliš úzký. Ročně propluje průplavem 20 000 lodí. Panamský průplav protínající Panamskou šíji zkrátil plavbu lodí mezi Atlantikem a Pacifikem. Před jeho otevřením musely lodě obeplouvat Jižní Ameriku nebezpečnou trasou kolem Ohňové země. Průplav byl otevřen roku 1914. Panamský průplav je dlouhý 82 km a široký 150 až 350 m. Součástí průplavu je umělé Gatúnské jezero. Každý den je kanálem možné proplout pouze v jednom směru, maximální denní kvóta je 48 lodí. Ročně propluje v průměru 12 až 14 tis. lodí, v roce 2012 projelo 12 862 lodí s nákladem více než 300 mil. t. Rozměry průplavu v současnosti umožňují plavbu lodí do velikosti 5 100 TEU. Současné námořní dopravě ale dominují větší nákladní lodě, proto byl vypracován projekt na rozšíření kanálu. Tím dojde k výrazným změnám v námořních trasách. Kielský průplav v severoněmeckém Šlesvicko- Holštýnsku je nejkratší vodní cestou mezi Severním a Baltským mořem. Oproti trase kolem Jutského poloostrova zkrátil cestu o 460 km. Omezením pro lodě je zejména výška kvůli proplutí pod mosty. Kielský průplav patří k jedněm z nejvytíženějších vodních cest světa, v roce 2007 tudy projelo 43 000 velkých nákladních lodí. Bělomořsko-baltský průplav spojuje Bílé moře s Baltským mořem. Z celkové délky průplavu 227 km připadá 90 km na Oněžské jezero a 100 km na splavné říční úseky.
NÁMOŘNÍ KATASTROFY
Nejznámější námořní katastrofou minulého století je ztroskotání zaoceánského parníku Titanic 14. dubna 1912, který byl považován za nepotopitelný. Jeho trasa směřovala z anglického Southamptonu, přes Cherbourg (Francie) a Queenstown (Irsko) do New Yorku. 14. dubna večer vjel parník do ledového pole a pravým bokem narazil do ledovce. Zahynulo cca 1 500 z celkového počtu 2 201 osob. Pravděpodobně největší námořní tragédií bylo potopení německého parníku Wilhelm Gustloff 30. 1. 1945. Parník vyplul z Gdyně na palubě s 10 000 německými uprchlíky, ale také s vojáky. Loď byla zasažena třemi torpédy ze sovětské ponorky a potopena. Zahynulo na ní přibližně 9 400 lidí. Největší civilní námořní katastrofou historie byla srážka filipínského osobního trajektu Doňa Paz s ropným tankerem Vector 20. 12. 1987. Přeplněný trajekt plul na pravidelné lince z Leyte do Manily. Při srážce se ropa vylila do moře a vznítila se i s oběma plavidly. Na palubě zahynulo více než 4 000 lidí. Katastrofální následky pro životní prostředí měl únik ropy z ropného tankeru Exxon Valdez v průlivu Prince Williama na Aljašce v roce 1989. Do průlivu vyteklo 22 % nákladu - téměř 44 milionů litrů ropy. Nesrovnatelně větší množství ropy uniklo do moře při dvou dalších haváriích tankerů - v březnu 1978 uniklo z tankeru Amoco Cadiz u francouzského pobřeží 261 mil. litrů ropy, v srpnu 1993 z tankeru Castillo de Bellver u Jižní Afriky 299 mil. litrů.
Zdroje dat:
Třasáková, V. (2013): Ekonomické aspekty regionálního pirátství a
jejich dopady na region. BP, Univerzita Pardubice, Pardubice.
Thurman, H.V., Trujillo, A.P. (2005): Oceánografie. Computer
Press, Praha.
Urbanová, Z. (2011): Námořní pirátství a ekonomické souvislosti.
DP, VŠE, Praha.
http://www.imo.org
http://en.wikipedia.org
http://www.albawaba.com
http://www.kiel-canal.org
https://www.pancanal.com