ČESKO
➔ Česko patří svou polohou ve střední Evropě mezi oblasti, kde vývoj počasí ovlivňují různé vzduchové hmoty a často přecházející frontální systémy; výsledkem je pestrá směsice projevů počasí
➔ v rámci globální atmosférické cirkulace leží Česko v oblasti s převahou západního proudění
➔ určujícími tlakovými útvary v regionu jsou po celý rok Islandská cyklóna, Azorská anticyklóna, v chladné části roku Sibiřská anticyklóna a Středomořská cyklóna
Vzduchové hmoty
➔ mořský vzduch mírných šířek proudí od západu z Atlantiku (zonální proudění), je vlhký a přináší mírné a deštivé počasí
➔ kontinentální vzduch mírných šířek přichází z východu až severovýchodu (zonální proudění - podél rovnoběžek); je suchý, počasí proto většinou bezoblačné; v zimě znamená mrazy, v létě naopak vysoké teploty
➔ při meridionálním proudění (podél poledníků) ze severních směrů se do střední Evropy dostává studený arktický vzduch; při severozápadním až severním proudění vlhký mořský z oblasti Norského moře, znamená chladné počasí se sněžením nebo deštěm; severní až severovýchodní proudění přináší velmi suchý kontinentální arktický vzduch, což znamená velké denní amplitudy teplot v zimě i v létě
➔ z jižních směrů (meridionální proudění) se do střední Evropy dostává velmi teplý tropický vzduch; jihozápadní proudění přináší většinou vlhký teplý mořský tropický vzduch, v létě vysoké teploty a četné bouřky, v zimě sychravé počasí a oblevy; od jihovýchodu může proudit kontinentální tropický vzduch, znamená suché a teplé počasí
TYPIZACE SYNOPTICKÝCH SITUACÍ
➔ typizace synoptických situací respektuje zachování delších přirozených cirkulačních celků, které jsou charakterizovány směrem proudění, rozložením tlakových útvarů, různorodým přechodem front a pohybem vzduchových hmot
➔ synoptické (povětrnostní) situace lze rozdělit na cyklonální a anticyklonální
➔ cyklonální situace mají pestřejší projevy počasí - přechody front, větší tlakové gradienty a srážkovou činnost
➔ při anticyklonálních situacích je srážková činnost slabá nebo žádná, převažuje menší rychlost proudění a více se uplatňují lokální vlivy; časté jsou inverze teploty vzduchu - v létě zpravidla krátkodobé amalého rozsahu, v zimě déletrvající a vertikálně mohutnější; v nižších a středních polohách jsou inverze v zimním období často provázeny mlhami nebo nízkou vrstevnatou oblačností
Typy synoptických situací
➔ v období 1961-2000 byly 2/3 situací cyklonální, 1/3 anticyklonální; nejčetnějším typem synoptické situace je západní cyklonální Wc (9,6 %), brázda nad střední Evropou
B (9,0 %) a anticyklóna nad střední Evropou A (5,9 %)
➔ nejméně četné (kolem 1 %) jsou putující anticyklóny Ap1, Ap4 a výškové cyklóny Cv
➔ západní cyklonální Wc - řídícími tlakovými útvary jsou tlaková níže v oblasti Islandu a Norského moře a tlaková výše mezi Azorskými ostrovy a Pyrenejským poloostrovem; ve vlhkém západním proudění postupují přes střední Evropu frontální systémy; vyskytuje se nejčastěji v zimě, kdy přináší vyšší teploty a déšť do nižších poloh, střídání deště a sněžení na hory; v létě znamená chladné a deštivé počasí; na jaře a na podzim není příliš obvyklá
➔ brázda nízkého tlaku nad střední Evropou B - řídícím útvarem je cyklóna nad Norským a Severním mořem, z níž vychází brázda zasahující až nad Středozemní moře; frontální zóna přechází ze severní Itálie přes Maďarsko a Polsko dále k východu, frontální vlny ovlivňují u nás hlavně Moravu; nejčetnější je na jaře a na podzim
➔ anticyklóna nad střední Evropou A - nad naším územím se rozkládá tlaková výše, která svým okrajem zasahuje nad západní a jihozápadní Evropu; v létě je počasí bezoblačné, vzduch se pozvolna prohřívá; v zimě panuje bezoblačné mrazivé počasí, pokud je výše vyplněná studeným vzduchem, naopak inverzní počasí, když je vzduch teplejší; častěji se vyskytuje na podzim a v zimě
➔ západní anticyklonální Wa - naše území leží na severním okraji oblasti vyššího tlaku vzduchu, která se rozprostírá od Azorských ostrovů až nad Ukrajinu; sever Česka zasahují jižní okraje front postupujících přes Britské ostrovy a jižní Skandinávii k východu; období tohoto typu situace uzavírá studená fronta od západu; Wa je nejčastější v létě a na podzim; v létě přináší málo oblačné teplé počasí, na podzim mlhy a nízkou inverzní oblačnost
➔ severozápadní cyklonální NWc - řídící cyklóna je nad Skandinávií a Baltským mořem, anticyklóna mezi Irskem a Azorskými ostrovy; ve svižném severozápadním proudění postupují do střední Evropy frontální systémy, počasí je větrné, v létě
chladné a deštivé, v zimě v nížinách relativně teplé, ale na horách bohaté na sněhovou nadílku; návětrný srážkový efekt se projevuje hlavně v Jizerských horách a Krkonoších; NWc se vyskytuje nejčastěji v zimě, nejméně na jaře
➔ severozápadní anticyklonální NWa - řídící tlaková výše se rozkládá nad západní Evropou, střed má nad kanálem La Manche a zasahuje přes Alpy k jihovýchodu; po jejím okraji postupují z Islandu nad Pobaltí frontální systémy a ovlivňují počasí zvětšenou oblačností a přeháňkami hlavně na severu a severovýchodě Česka; nejčastější je na podzim
➔ severní cyklonální Nc - naše území leží v chladném severním proudění mezi tlakovou níží nad severovýchodní Evropou a tlakovou výší se středem nad Irskem; v chladném vlhkém vzduchu se vyskytují četné přeháňky, v zimě sněhové většinou i v nížinách; nejčastější je v zimě, nejméně častá v létě
➔ severovýchodní cyklonální NEc - od severovýchodu proudí na naše území při zemi studený vzduch kolem tlakové výše nad Severním mořem a Skandinávií a ve výšce teplý vzduch kolem tlakové níže nad Balkánem; střetem teplé a studené vzduchové hmoty vznikají trvalé srážky, zesilované na návětřích Beskyd, Jeseníků a Šumavy, kde často způsobují povodně; NEc je nejčastější na přelomu jara a léta, nejméně častá na přelomu podzimu a zimy
➔ severovýchodní anticyklonální NEa - do střední Evropy zasahuje výběžek tlakové výše se středem nad Norským mořem a jižní Skandinávií; na naše území proudí pevninský arktický vzduch, v zimě přináší silné mrazy, mrznout ale může i relativně pozdě na jaře; NEa se objevuje nejčastěji na jaře
➔ východní cyklonální Ec - kolem tlakové níže nad centrálním Středomořím k nám proudí ve výšce teplý vzduch; při zemi proudí naopak chladný vzduch od východu až severovýchodu kolem tlakové výše nad Skandinávií; na styku vzduchových hmot se tvoří trvalé srážky; nejčastější je na začátku jara a v zimě, kdy často vydatně sněží i v nížinách
➔ východní anticyklonální Ea - kolem tlakové výše se středem nad Skandinávií a Pobaltím k nám proudí chladný pevninský vzduch od východu; bezoblačné počasí doprovází v chladné části roku silné mrazy, v létě se vzduch zvolna prohřívá; nejčastější je na jaře
➔ jihovýchodní cyklonální SEc - počasí u nás ovlivňuje tlaková níže se středem nad Korsikou; frontální vlny postupují z Itálie do střední Evropy; SEc se objevuje většinou v chladné části roku
➔ jihovýchodní anticyklonální SEa - na naše území proudí kolem tlakové výše nad východní Evropou teplejší vzduch z Balkánu; v chladné části roku, kdy je výskyt SEa nejčastější, způsobuje teplejší vzduch nad prochlazeným povrchem časté inverze a tvorbu nízké oblačnosti
➔ jižní anticyklonální Sa - mezi tlakovou výší nad východní Evropou a tlakovou níží nad západní Evropou k nám proudí teplý vzduch od jihu; v chladné části roku je doprovázena inverzním počasím, v létě vysokými teplotami
➔ jihozápadní cyklonální SWc - z jihozápadní do střední Evropy postupují frontální systémy; podle jejich dalšího postupu se SWc dělí na 3 typy; při SWc1 pokračují systémy ze střední Evropy nad Skandinávii a více srážek je na západě republiky; při SWc2 postupují systémy nad Pobaltí a nejvíce srážek přinášejí na severní pohraniční hory; při SWc3 postupují frontální systémy přes Alpy a naše území nad Ukrajinu, srážky se vyskytují na většině území a zesilovány jsou v horských oblastech
➔ jihozápadní anticyklonální SWa - naše území je pod vlivem tlakové výše nad střední a východní Evropou, proudí k nám teplý vzduch od jihozápadu; nejčastější je na podzim
➔ cyklóna nad střední Evropou C - tlaková níže nad naším územím způsobuje počasí s velkou oblačností a trvalým a většinou vydatným deštěm; nejčastěji se vyskytuje na jaře a v létě
➔ výšková cyklóna Cv - v přízemním tlakovém poli se nad střední Evropou nachází oblast vysokého tlaku, ale ve výšce přechází tlaková níže, a proto převažuje oblačné počasí s přeháňkami
➔ brázda postupující přes střední Evropu Bp - brázda nízkého tlaku vzduchu postupuje přes Česko od západu k východu; teplé jižní proudění ukončuje v ose brázdy fronta se srážkami; za frontou následuje příliv studeného vzduchu od severozápadu
➔ putující anticyklóna Ap - přes střední Evropu přecházejí ve směru řídícího proudění tlakové výše; chladné severozápadní proudění střídá po přechodu výše teplé proudění od jihozápadu; podle postupové dráhy se rozlišují 4 typy, dlouhodobě nejčastější je postup od západu nebo severozápadu, méně často od severu nebo od jihozápadu; v posledních letech četnost Ap od jihozápadu roste
VÝZKUM A SLEDOVÁNÍ ATMOSFÉRY
➔ sledováním a výzkumem atmosféry se zabývají především Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) aÚstav fyziky atmosféry Akademie věd ČR (ÚFA AV ČR); v rámci úzké mezinárodní spolupráce jsou k dispozici data o atmosféře z celého světa
➔ ČHMÚ zajišťuje informace o stavu atmosféry měřením a pozorováním na přízemních stanicích, radiolokačním a družicovým měřením a aerologickým měřením
➔ síť meteorologických stanic ČHMÚ tvořilo v červnu 2011 802 stanic; největší množství dat poskytuje 38 profesionálních meteorologických stanic, klimatologická měření zajišťuje dalších 179 dobrovolnických klimatologických stanic; zbylé stanice jsou srážkoměrné
➔ pozorovací program 559 dobrovolnických srážkoměrných stanic (z toho 77 automatizovaných) je omezen jen na měření srážek a vlastností sněhové pokrývky; doplňkové údaje o ročním úhrnu srážek navíc poskytuje i 26 totalizátorů umístěných v obtížně přístupných horských lokalitách
➔ meteorologické radiolokátory jsou v Česku dva - Brdy a Skalky (Drahanská vrchovina)
➔ aerologická měření se provádějí pomocí aerologických sond, které na meteorologických balónech stoupají v atmosféře do výšky 30-35 km zhruba 90 minut; během letu měří tlak, teplotu a vlhkost vzduchu a na základě jejich polohy je určován směr a rychlost větru v jednotlivých výškách; měření probíhá na stanici Praha-Libuš třikrát denně; měření probíhá dvakrát denně také v Prostějově
➔ stanice Praha-Libuš měří od ledna do dubna obsah ozonu v atmosféře; výsledky porovnává s daty získanými jinými metodami v Solární a ozonové observatoři v Hradci Králové (dlouhodobý monitoring slunečního záření a stavu ozonové vrstvy nad střední Evropou)
➔ na výzkum atmosféry se zaměřuje Ústav fyziky atmosféry AV ČR; zabývá se badatelským i cíleným výzkumem atmosféry v celém jejím vertikálním rozsahu; zaměřuje se především na fyziku mezní vrstvy, mezosynoptickou a aplikovanou meteorologii, klimatologii, aeronomii, fyziku horní atmosféry a fyziku ionosféry a magnetosféry; využívá experimentální a teoretické metody, včetně numerických simulací
➔ součástí činnosti ÚFA je provoz 5 observatoří (ionosférické, družicové a 3 meteorologických), které provádějí monitorování a speciální měření; vyhodnocená data se předávají do mezinárodních databáz
Zdroje dat:
kol. autorů (1972): Katalog povětrnostních situací pro území ČSSR. HMÚ, Praha.
Tolasz, R. a kol. (2007): Atlas podnebí Česka. ČHMÚ, Praha.
http://www.cas.cz
http://www.chmi.cz
http://www.ufa.cas.cz
ČESKO
➔ Česko patří svou polohou ve střední Evropě mezi oblasti, kde vývoj počasí ovlivňují různé vzduchové hmoty a často přecházející frontální systémy; výsledkem je pestrá směsice projevů počasí
➔ v rámci globální atmosférické cirkulace leží Česko v oblasti s převahou západního proudění
➔ určujícími tlakovými útvary v regionu jsou po celý rok Islandská cyklóna, Azorská anticyklóna, v chladné části roku Sibiřská anticyklóna a Středomořská cyklóna
Vzduchové hmoty
➔ mořský vzduch mírných šířek proudí od západu z Atlantiku (zonální proudění), je vlhký a přináší mírné a deštivé počasí
➔ kontinentální vzduch mírných šířek přichází z východu až severovýchodu (zonální proudění - podél rovnoběžek); je suchý, počasí proto většinou bezoblačné; v zimě znamená mrazy, v létě naopak vysoké teploty
➔ při meridionálním proudění (podél poledníků) ze severních směrů se do střední Evropy dostává studený arktický vzduch; při severozápadním až severním proudění vlhký mořský z oblasti Norského moře, znamená chladné počasí se sněžením nebo deštěm; severní až severovýchodní proudění přináší velmi suchý kontinentální arktický vzduch, což znamená velké denní amplitudy teplot v zimě i v létě
➔ z jižních směrů (meridionální proudění) se do střední Evropy dostává velmi teplý tropický vzduch; jihozápadní proudění přináší většinou vlhký teplý mořský tropický vzduch, v létě vysoké teploty a četné bouřky, v zimě sychravé počasí a oblevy; od jihovýchodu může proudit kontinentální tropický vzduch, znamená suché a teplé počasí
TYPIZACE SYNOPTICKÝCH SITUACÍ
➔ typizace synoptických situací respektuje zachování delších přirozených cirkulačních celků, které jsou charakterizovány směrem proudění, rozložením tlakových útvarů, různorodým přechodem front a pohybem vzduchových hmot
➔ synoptické (povětrnostní) situace lze rozdělit na cyklonální a anticyklonální
➔ cyklonální situace mají pestřejší projevy počasí - přechody front, větší tlakové gradienty a srážkovou činnost
➔ při anticyklonálních situacích je srážková činnost slabá nebo žádná, převažuje menší rychlost proudění a více se uplatňují lokální vlivy; časté jsou inverze teploty vzduchu - v létě zpravidla krátkodobé amalého rozsahu, v zimě déletrvající a vertikálně mohutnější; v nižších a středních polohách jsou inverze v zimním období často provázeny mlhami nebo nízkou vrstevnatou oblačností
Typy synoptických situací
➔ v období 1961-2000 byly 2/3 situací cyklonální, 1/3 anticyklonální; nejčetnějším typem synoptické situace je západní cyklonální Wc (9,6 %), brázda nad střední Evropou
B (9,0 %) a anticyklóna nad střední Evropou A (5,9 %)
➔ nejméně četné (kolem 1 %) jsou putující anticyklóny Ap1, Ap4 a výškové cyklóny Cv
➔ západní cyklonální Wc - řídícími tlakovými útvary jsou tlaková níže v oblasti Islandu a Norského moře a tlaková výše mezi Azorskými ostrovy a Pyrenejským poloostrovem; ve vlhkém západním proudění postupují přes střední Evropu frontální systémy; vyskytuje se nejčastěji v zimě, kdy přináší vyšší teploty a déšť do nižších poloh, střídání deště a sněžení na hory; v létě znamená chladné a deštivé počasí; na jaře a na podzim není příliš obvyklá
➔ brázda nízkého tlaku nad střední Evropou B - řídícím útvarem je cyklóna nad Norským a Severním mořem, z níž vychází brázda zasahující až nad Středozemní moře; frontální zóna přechází ze severní Itálie přes Maďarsko a Polsko dále k východu, frontální vlny ovlivňují u nás hlavně Moravu; nejčetnější je na jaře a na podzim
➔ anticyklóna nad střední Evropou A - nad naším územím se rozkládá tlaková výše, která svým okrajem zasahuje nad západní a jihozápadní Evropu; v létě je počasí bezoblačné, vzduch se pozvolna prohřívá; v zimě panuje bezoblačné mrazivé počasí, pokud je výše vyplněná studeným vzduchem, naopak inverzní počasí, když je vzduch teplejší; častěji se vyskytuje na podzim a v zimě
➔ západní anticyklonální Wa - naše území leží na severním okraji oblasti vyššího tlaku vzduchu, která se rozprostírá od Azorských ostrovů až nad Ukrajinu; sever Česka zasahují jižní okraje front postupujících přes Britské ostrovy a jižní Skandinávii k východu; období tohoto typu situace uzavírá studená fronta od západu; Wa je nejčastější v létě a na podzim; v létě přináší málo oblačné teplé počasí, na podzim mlhy a nízkou inverzní oblačnost
➔ severozápadní cyklonální NWc - řídící cyklóna je nad Skandinávií a Baltským mořem, anticyklóna mezi Irskem a Azorskými ostrovy; ve svižném severozápadním proudění postupují do střední Evropy frontální systémy, počasí je větrné, v létě
chladné a deštivé, v zimě v nížinách relativně teplé, ale na horách bohaté na sněhovou nadílku; návětrný srážkový efekt se projevuje hlavně v Jizerských horách a Krkonoších; NWc se vyskytuje nejčastěji v zimě, nejméně na jaře
➔ severozápadní anticyklonální NWa - řídící tlaková výše se rozkládá nad západní Evropou, střed má nad kanálem La Manche a zasahuje přes Alpy k jihovýchodu; po jejím okraji postupují z Islandu nad Pobaltí frontální systémy a ovlivňují počasí zvětšenou oblačností a přeháňkami hlavně na severu a severovýchodě Česka; nejčastější je na podzim
➔ severní cyklonální Nc - naše území leží v chladném severním proudění mezi tlakovou níží nad severovýchodní Evropou a tlakovou výší se středem nad Irskem; v chladném vlhkém vzduchu se vyskytují četné přeháňky, v zimě sněhové většinou i v nížinách; nejčastější je v zimě, nejméně častá v létě
➔ severovýchodní cyklonální NEc - od severovýchodu proudí na naše území při zemi studený vzduch kolem tlakové výše nad Severním mořem a Skandinávií a ve výšce teplý vzduch kolem tlakové níže nad Balkánem; střetem teplé a studené vzduchové hmoty vznikají trvalé srážky, zesilované na návětřích Beskyd, Jeseníků a Šumavy, kde často způsobují povodně; NEc je nejčastější na přelomu jara a léta, nejméně častá na přelomu podzimu a zimy
➔ severovýchodní anticyklonální NEa - do střední Evropy zasahuje výběžek tlakové výše se středem nad Norským mořem a jižní Skandinávií; na naše území proudí pevninský arktický vzduch, v zimě přináší silné mrazy, mrznout ale může i relativně pozdě na jaře; NEa se objevuje nejčastěji na jaře
➔ východní cyklonální Ec - kolem tlakové níže nad centrálním Středomořím k nám proudí ve výšce teplý vzduch; při zemi proudí naopak chladný vzduch od východu až severovýchodu kolem tlakové výše nad Skandinávií; na styku vzduchových hmot se tvoří trvalé srážky; nejčastější je na začátku jara a v zimě, kdy často vydatně sněží i v nížinách
➔ východní anticyklonální Ea - kolem tlakové výše se středem nad Skandinávií a Pobaltím k nám proudí chladný pevninský vzduch od východu; bezoblačné počasí doprovází v chladné části roku silné mrazy, v létě se vzduch zvolna prohřívá; nejčastější je na jaře
➔ jihovýchodní cyklonální SEc - počasí u nás ovlivňuje tlaková níže se středem nad Korsikou; frontální vlny postupují z Itálie do střední Evropy; SEc se objevuje většinou v chladné části roku
➔ jihovýchodní anticyklonální SEa - na naše území proudí kolem tlakové výše nad východní Evropou teplejší vzduch z Balkánu; v chladné části roku, kdy je výskyt SEa nejčastější, způsobuje teplejší vzduch nad prochlazeným povrchem časté inverze a tvorbu nízké oblačnosti
➔ jižní anticyklonální Sa - mezi tlakovou výší nad východní Evropou a tlakovou níží nad západní Evropou k nám proudí teplý vzduch od jihu; v chladné části roku je doprovázena inverzním počasím, v létě vysokými teplotami
➔ jihozápadní cyklonální SWc - z jihozápadní do střední Evropy postupují frontální systémy; podle jejich dalšího postupu se SWc dělí na 3 typy; při SWc1 pokračují systémy ze střední Evropy nad Skandinávii a více srážek je na západě republiky; při SWc2 postupují systémy nad Pobaltí a nejvíce srážek přinášejí na severní pohraniční hory; při SWc3 postupují frontální systémy přes Alpy a naše území nad Ukrajinu, srážky se vyskytují na většině území a zesilovány jsou v horských oblastech
➔ jihozápadní anticyklonální SWa - naše území je pod vlivem tlakové výše nad střední a východní Evropou, proudí k nám teplý vzduch od jihozápadu; nejčastější je na podzim
➔ cyklóna nad střední Evropou C - tlaková níže nad naším územím způsobuje počasí s velkou oblačností a trvalým a většinou vydatným deštěm; nejčastěji se vyskytuje na jaře a v létě
➔ výšková cyklóna Cv - v přízemním tlakovém poli se nad střední Evropou nachází oblast vysokého tlaku, ale ve výšce přechází tlaková níže, a proto převažuje oblačné počasí s přeháňkami
➔ brázda postupující přes střední Evropu Bp - brázda nízkého tlaku vzduchu postupuje přes Česko od západu k východu; teplé jižní proudění ukončuje v ose brázdy fronta se srážkami; za frontou následuje příliv studeného vzduchu od severozápadu
➔ putující anticyklóna Ap - přes střední Evropu přecházejí ve směru řídícího proudění tlakové výše; chladné severozápadní proudění střídá po přechodu výše teplé proudění od jihozápadu; podle postupové dráhy se rozlišují 4 typy, dlouhodobě nejčastější je postup od západu nebo severozápadu, méně často od severu nebo od jihozápadu; v posledních letech četnost Ap od jihozápadu roste
VÝZKUM A SLEDOVÁNÍ ATMOSFÉRY
➔ sledováním a výzkumem atmosféry se zabývají především Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) aÚstav fyziky atmosféry Akademie věd ČR (ÚFA AV ČR); v rámci úzké mezinárodní spolupráce jsou k dispozici data o atmosféře z celého světa
➔ ČHMÚ zajišťuje informace o stavu atmosféry měřením a pozorováním na přízemních stanicích, radiolokačním a družicovým měřením a aerologickým měřením
➔ síť meteorologických stanic ČHMÚ tvořilo v červnu 2011 802 stanic; největší množství dat poskytuje 38 profesionálních meteorologických stanic, klimatologická měření zajišťuje dalších 179 dobrovolnických klimatologických stanic; zbylé stanice jsou srážkoměrné
➔ pozorovací program 559 dobrovolnických srážkoměrných stanic (z toho 77 automatizovaných) je omezen jen na měření srážek a vlastností sněhové pokrývky; doplňkové údaje o ročním úhrnu srážek navíc poskytuje i 26 totalizátorů umístěných v obtížně přístupných horských lokalitách
➔ meteorologické radiolokátory jsou v Česku dva - Brdy a Skalky (Drahanská vrchovina)
➔ aerologická měření se provádějí pomocí aerologických sond, které na meteorologických balónech stoupají v atmosféře do výšky 30-35 km zhruba 90 minut; během letu měří tlak, teplotu a vlhkost vzduchu a na základě jejich polohy je určován směr a rychlost větru v jednotlivých výškách; měření probíhá na stanici Praha-Libuš třikrát denně; měření probíhá dvakrát denně také v Prostějově
➔ stanice Praha-Libuš měří od ledna do dubna obsah ozonu v atmosféře; výsledky porovnává s daty získanými jinými metodami v Solární a ozonové observatoři v Hradci Králové (dlouhodobý monitoring slunečního záření a stavu ozonové vrstvy nad střední Evropou)
➔ na výzkum atmosféry se zaměřuje Ústav fyziky atmosféry AV ČR; zabývá se badatelským i cíleným výzkumem atmosféry v celém jejím vertikálním rozsahu; zaměřuje se především na fyziku mezní vrstvy, mezosynoptickou a aplikovanou meteorologii, klimatologii, aeronomii, fyziku horní atmosféry a fyziku ionosféry a magnetosféry; využívá experimentální a teoretické metody, včetně numerických simulací
➔ součástí činnosti ÚFA je provoz 5 observatoří (ionosférické, družicové a 3 meteorologických), které provádějí monitorování a speciální měření; vyhodnocená data se předávají do mezinárodních databáz
Zdroje dat:
kol. autorů (1972): Katalog povětrnostních situací pro území ČSSR. HMÚ, Praha.
Tolasz, R. a kol. (2007): Atlas podnebí Česka. ČHMÚ, Praha.
http://www.cas.cz
http://www.chmi.cz
http://www.ufa.cas.cz