ZDROJE DEMOGRAFICKÝCH DAT
Demografie je věda studující proces reprodukce populace. Studium vyžaduje data, která jsou často čerpána z administrativních zdrojů, jako jsou statistické úřady či ministerstva.
Nejstarší metoda sběru demografických dat je sčítání lidu neboli census.
Sčítání obyvatel zahrnuje získávání údajů o jednotlivých příslušnících obyvatelstva, včetně údajů týkajících se sociálních a kulturních znaků. Výhoda sčítání je, že čerpá data z celé populace, nikoliv jen z malého vzorku. V Česku se census opakuje pravidelně v desetiletých intervalech. Dnes sčítání zjišťuje věk, pohlaví, rodinný stav, státní a etnickou příslušnost, místo narození, místo bydliště a zaměstnání. Tato zjištění podávají informace o rozložení obyvatelstva, jeho velikosti a struktuře. Významným demografickým pramenem na mezinárodní úrovni jsou výstupy z aktivit World Population and Housing Census Programme, středisko OSN pro podporu mezinárodní výměny poznatků a informací souvisejících se sčítáním lidu. Je úzce propojeno se Statistickou divizí OSN a na svých stránkách zveřejňuje množství aktuálních a historických dat, včetně projekcí do budoucna. Toto středisko také koordinuje sčítání obyvatel ve světě a usiluje o srovnatelnost mezinárodních dat. To umožňuje i stanovení harmonogramu sčítání. Např. rok 2011 byl vrcholným rokem vlny populačních a domovních sčítání ve světě. Sčítání v tomto roce proběhlo v 73 zemích a oblastech. V rámci Světového programu sčítání 2010 se v letech 2005–2014 sečetlo 98 % světové populace. Dalším významným pramenem jsou matriky, které podávají údaje o přirozené měně obyvatelstva, tedy zejména hlášení o narození a úmrtí, včetně dalších údajů spojených s porodem, popřípadě smrtí. Matriky se zabývají i událostmi, jako jsou sňatky, rozvody, adopce, potraty a migrace. Díky těmto evidencím je možné sledovat aktuální trendy obyvatelstva daného státu.
METODY SČÍTÁNÍ OBYVATEL
Cílem sčítání ve všech zemích je získat co nejlepší a co nejkomplexnější údaje. V závislosti na místních podmínkách se však liší metody provedení sčítání v jednotlivých zemích. V posledních několika letech se objevily nové metody sčítání, které jsou většinou založené na nových technologiích.
Metodické přístupy:
- Tradiční metoda univerzálního sčítání založená na sběru dat v terénu v daném čase. Zjišťují se buď podrobně všechny ukazatele, nebo pouze základní ukazatele a vybrané ukazatele pak výběrově (dlouhé a krátké formuláře).
- Tradiční sčítání s každoroční aktualizací ukazatelů na základě výběrového šetření.
- Metoda využití registrů a dalších administrativních zdrojů.
- Kombinace registrů a tradičních metod.
- Kombinace registrů, dalších administrativních zdrojů a dalších zjišťování (výběrových šetření).
- “rotační” census – průběžného šetření, kdy se postupně sčítá vždy jen část populace, umožňuje získání aktuálních dat za delší období, nejen k rozhodnému okamžiku, jako je tomu u tradičního sčítání.
Výsledky sčítání obyvatel ve světě ukazují na posun od tradičního přístupu k censu, který byl aplikován ve velké většině zemí při sčítáních již kolem roku 2000. Zvyšuje se podíl používání administrativních registrů, buď jako jediného zdroje údajů, nebo doplněných informacemi z dotazníků nebo výběrových šetření. Sčítání lidu, domů a bytů 2011 u nás bylo provedeno tradiční metodou sebesčítání s využitím údajů z registrů (evidence obyvatel a registru sčítacích obvodů a budov). Tištěné formuláře byly doručovány a sbírány sčítacími komisaři. Český statistický úřad se pro toto sčítání přiklonil k dodavatelské variantě, kdy velkou většinu prací v terénu včetně logistické podpory zajistil dodavatel služeb a pouze menší část sčítací orgány v gesci Českého statistického úřadu. Elektronická verze formulářů byla zpřístupněna na www.scitani.cz.
POPULAČNÍ POLITIKA VYSPĚLÝCH ZEMÍ
Demografický přechod spojený zejména s úbytkem a stárnutím populace může představovat hrozbu pro budoucí ekonomickou situaci v zemi. Státy se snaží odvrátit problémy populační politikou. Těmito kroky se vlády snaží zmírnit, či nejlépe regulovat, velikost a strukturu populace za účelem dosažení optimálních hodnot Japonsko, které se často na školách předkládá jako názorná ukázka stárnoucí populace, předpokládá, že se jeho populace do padesáti let sníží až o třetinu. Konkrétní čísla hovoří o snížení ze 127 milionů obyvatel žijících v Japonsku v roce 2015 na 88 milionů v roce 2065. Společně se snižováním celkové populace má dojít v roce 2065 k výraznému zvýšení podílu lidí starších 65 let. Tato skupina lidí má pokrývat více než 38 % z celkové populace. Příčinou je velmi vysoký životní standard, pokroky v medicíně a velmi nízká porodnost. Tento trend v budoucnu negativně ovlivní počet pracovní síly, což pravděpodobně naruší ekonomický růst.
Nižší počet pracujících bude muset podporovat větší množství obyvatel v důchodovém věku a další příjemce sociální péče.
Kromě nevýhodné struktury obyvatelstva bude mít negativní vliv na ekonomickou kondici státu i celkové snížení populace. Nejvíce skloňovaným problémem je zmenšení trhu, a tím snížení jeho atraktivity pro investory. Japonská vláda se snaží prostřednictvím propopulačního programu New Angel Plan tyto nepříznivé výhledy zvrátit. Jeho součástí je vytvořit dostupný systém péče o děti, včetně lepších podmínek pro zaměstnance s dětmi. Účinnost těchto opatření je však sporná. Nejvyššího nárůstu obyvatelstva v produktivním věku by bylo možné dosáhnout přijímáním migrantů ze zahraničních zemí. Nicméně národnostně homogenní Japonsko se nehodlá vydat touto cestou. V Evropě sužují podobné problémy celý region, ve kterém žije až 290 milionů obyvatel. Jedná se o východní Evropu, jejíž populace se snižuje tempem, kterému nemůže konkurovat žádná jiná oblast. Vedle snižování porodnosti představuje problém i výrazná emigrace do západní Evropy, která láká na vyšší mzdy a kvalitnější sociální systém. Absence dostatečného sociálního systému může i za snižování porodnosti u obyvatel, kteří se nerozhodli emigrovat. Státy východní Evropy využívají různé strategie pro upravení struktury obyvatel. Některé státy se uchylují k peněžitým dávkám pro početnější rodiny. Dalším častým krokem jsou výhodné, dostatečně dlouhé mateřské dovolené. V některých státech došlo i k lákání emigrantů zpět do země, a to i přes to, že imigrační populační opatření jsou ta nejméně oblíbená. Nicméně horší ekonomická situace než je v západních zemích, způsobila velmi omezený úspěch této strategie. Přesto právě imigrační politika by mohla být klíčem k úspěchu a opětovnému populačnímu růstu. Pro zajištění žádoucích demografických ukazatelů však je zejména dlouhodobá národní strategie.
PŘELIDNĚNÍ
Neustále se zvyšující množství lidí na planetě Zemi může v budoucnosti přesáhnout její kapacitu a způsobit řadu problémů, které budou mít největší dopad na rozvíjející se státy. Faktorů, způsobujících prudký nárůst světové populace od 19. století, je celá řada. Hlavními z nich jsou lepší zdravotnická zařízení a vyšší schopnost léčby některých onemocnění, která způsobila výrazné snížení úmrtnosti. Nejviditelnějším problémem, který se již v lokálním měřítku vyskytuje na různých místech na Zemi, je nedostatek zdrojů, jako jsou suroviny, potraviny, či pitná voda. Země může produkovat jen omezené množství těchto zdrojů, čímž může v případě nadměrného počtu obyvatel dojít k jejich nedostatku. Nedostatky zdrojů mohou vyvolávat konflikty na úrovni jednotlivců, ale i celých států. Soupeřit se nebude jen o potraviny a pitnou vodu, ale i o práci. Výrazně vyšší počet lidí než možných pracovních míst povedou k růstu nezaměstnanosti, přičemž vysoká nezaměstnanost společně s narůstající cenou zboží, přístřeší a služeb, bude mít největší dopad na méně vzdělané a chudé obyvatelstvo. Pro řešení možné budoucí krize je nutné zvýšit úroveň vzdělání a lépe informovat o možných způsobech plánování rodiny. Plánování rodiny však nebude prioritou obyvatel, dokud nebudou mít jisté sociální zabezpečení ve stáří, které bude zajišťovat stát.
ZDROJE DEMOGRAFICKÝCH DAT
Demografie je věda studující proces reprodukce populace. Studium vyžaduje data, která jsou často čerpána z administrativních zdrojů, jako jsou statistické úřady či ministerstva.
Nejstarší metoda sběru demografických dat je sčítání lidu neboli census.
Sčítání obyvatel zahrnuje získávání údajů o jednotlivých příslušnících obyvatelstva, včetně údajů týkajících se sociálních a kulturních znaků. Výhoda sčítání je, že čerpá data z celé populace, nikoliv jen z malého vzorku. V Česku se census opakuje pravidelně v desetiletých intervalech. Dnes sčítání zjišťuje věk, pohlaví, rodinný stav, státní a etnickou příslušnost, místo narození, místo bydliště a zaměstnání. Tato zjištění podávají informace o rozložení obyvatelstva, jeho velikosti a struktuře. Významným demografickým pramenem na mezinárodní úrovni jsou výstupy z aktivit World Population and Housing Census Programme, středisko OSN pro podporu mezinárodní výměny poznatků a informací souvisejících se sčítáním lidu. Je úzce propojeno se Statistickou divizí OSN a na svých stránkách zveřejňuje množství aktuálních a historických dat, včetně projekcí do budoucna. Toto středisko také koordinuje sčítání obyvatel ve světě a usiluje o srovnatelnost mezinárodních dat. To umožňuje i stanovení harmonogramu sčítání. Např. rok 2011 byl vrcholným rokem vlny populačních a domovních sčítání ve světě. Sčítání v tomto roce proběhlo v 73 zemích a oblastech. V rámci Světového programu sčítání 2010 se v letech 2005–2014 sečetlo 98 % světové populace. Dalším významným pramenem jsou matriky, které podávají údaje o přirozené měně obyvatelstva, tedy zejména hlášení o narození a úmrtí, včetně dalších údajů spojených s porodem, popřípadě smrtí. Matriky se zabývají i událostmi, jako jsou sňatky, rozvody, adopce, potraty a migrace. Díky těmto evidencím je možné sledovat aktuální trendy obyvatelstva daného státu.
METODY SČÍTÁNÍ OBYVATEL
Cílem sčítání ve všech zemích je získat co nejlepší a co nejkomplexnější údaje. V závislosti na místních podmínkách se však liší metody provedení sčítání v jednotlivých zemích. V posledních několika letech se objevily nové metody sčítání, které jsou většinou založené na nových technologiích.
Metodické přístupy:
- Tradiční metoda univerzálního sčítání založená na sběru dat v terénu v daném čase. Zjišťují se buď podrobně všechny ukazatele, nebo pouze základní ukazatele a vybrané ukazatele pak výběrově (dlouhé a krátké formuláře).
- Tradiční sčítání s každoroční aktualizací ukazatelů na základě výběrového šetření.
- Metoda využití registrů a dalších administrativních zdrojů.
- Kombinace registrů a tradičních metod.
- Kombinace registrů, dalších administrativních zdrojů a dalších zjišťování (výběrových šetření).
- “rotační” census – průběžného šetření, kdy se postupně sčítá vždy jen část populace, umožňuje získání aktuálních dat za delší období, nejen k rozhodnému okamžiku, jako je tomu u tradičního sčítání.
Výsledky sčítání obyvatel ve světě ukazují na posun od tradičního přístupu k censu, který byl aplikován ve velké většině zemí při sčítáních již kolem roku 2000. Zvyšuje se podíl používání administrativních registrů, buď jako jediného zdroje údajů, nebo doplněných informacemi z dotazníků nebo výběrových šetření. Sčítání lidu, domů a bytů 2011 u nás bylo provedeno tradiční metodou sebesčítání s využitím údajů z registrů (evidence obyvatel a registru sčítacích obvodů a budov). Tištěné formuláře byly doručovány a sbírány sčítacími komisaři. Český statistický úřad se pro toto sčítání přiklonil k dodavatelské variantě, kdy velkou většinu prací v terénu včetně logistické podpory zajistil dodavatel služeb a pouze menší část sčítací orgány v gesci Českého statistického úřadu. Elektronická verze formulářů byla zpřístupněna na www.scitani.cz.
POPULAČNÍ POLITIKA VYSPĚLÝCH ZEMÍ
Demografický přechod spojený zejména s úbytkem a stárnutím populace může představovat hrozbu pro budoucí ekonomickou situaci v zemi. Státy se snaží odvrátit problémy populační politikou. Těmito kroky se vlády snaží zmírnit, či nejlépe regulovat, velikost a strukturu populace za účelem dosažení optimálních hodnot Japonsko, které se často na školách předkládá jako názorná ukázka stárnoucí populace, předpokládá, že se jeho populace do padesáti let sníží až o třetinu. Konkrétní čísla hovoří o snížení ze 127 milionů obyvatel žijících v Japonsku v roce 2015 na 88 milionů v roce 2065. Společně se snižováním celkové populace má dojít v roce 2065 k výraznému zvýšení podílu lidí starších 65 let. Tato skupina lidí má pokrývat více než 38 % z celkové populace. Příčinou je velmi vysoký životní standard, pokroky v medicíně a velmi nízká porodnost. Tento trend v budoucnu negativně ovlivní počet pracovní síly, což pravděpodobně naruší ekonomický růst.
Nižší počet pracujících bude muset podporovat větší množství obyvatel v důchodovém věku a další příjemce sociální péče.
Kromě nevýhodné struktury obyvatelstva bude mít negativní vliv na ekonomickou kondici státu i celkové snížení populace. Nejvíce skloňovaným problémem je zmenšení trhu, a tím snížení jeho atraktivity pro investory. Japonská vláda se snaží prostřednictvím propopulačního programu New Angel Plan tyto nepříznivé výhledy zvrátit. Jeho součástí je vytvořit dostupný systém péče o děti, včetně lepších podmínek pro zaměstnance s dětmi. Účinnost těchto opatření je však sporná. Nejvyššího nárůstu obyvatelstva v produktivním věku by bylo možné dosáhnout přijímáním migrantů ze zahraničních zemí. Nicméně národnostně homogenní Japonsko se nehodlá vydat touto cestou. V Evropě sužují podobné problémy celý region, ve kterém žije až 290 milionů obyvatel. Jedná se o východní Evropu, jejíž populace se snižuje tempem, kterému nemůže konkurovat žádná jiná oblast. Vedle snižování porodnosti představuje problém i výrazná emigrace do západní Evropy, která láká na vyšší mzdy a kvalitnější sociální systém. Absence dostatečného sociálního systému může i za snižování porodnosti u obyvatel, kteří se nerozhodli emigrovat. Státy východní Evropy využívají různé strategie pro upravení struktury obyvatel. Některé státy se uchylují k peněžitým dávkám pro početnější rodiny. Dalším častým krokem jsou výhodné, dostatečně dlouhé mateřské dovolené. V některých státech došlo i k lákání emigrantů zpět do země, a to i přes to, že imigrační populační opatření jsou ta nejméně oblíbená. Nicméně horší ekonomická situace než je v západních zemích, způsobila velmi omezený úspěch této strategie. Přesto právě imigrační politika by mohla být klíčem k úspěchu a opětovnému populačnímu růstu. Pro zajištění žádoucích demografických ukazatelů však je zejména dlouhodobá národní strategie.
PŘELIDNĚNÍ
Neustále se zvyšující množství lidí na planetě Zemi může v budoucnosti přesáhnout její kapacitu a způsobit řadu problémů, které budou mít největší dopad na rozvíjející se státy. Faktorů, způsobujících prudký nárůst světové populace od 19. století, je celá řada. Hlavními z nich jsou lepší zdravotnická zařízení a vyšší schopnost léčby některých onemocnění, která způsobila výrazné snížení úmrtnosti. Nejviditelnějším problémem, který se již v lokálním měřítku vyskytuje na různých místech na Zemi, je nedostatek zdrojů, jako jsou suroviny, potraviny, či pitná voda. Země může produkovat jen omezené množství těchto zdrojů, čímž může v případě nadměrného počtu obyvatel dojít k jejich nedostatku. Nedostatky zdrojů mohou vyvolávat konflikty na úrovni jednotlivců, ale i celých států. Soupeřit se nebude jen o potraviny a pitnou vodu, ale i o práci. Výrazně vyšší počet lidí než možných pracovních míst povedou k růstu nezaměstnanosti, přičemž vysoká nezaměstnanost společně s narůstající cenou zboží, přístřeší a služeb, bude mít největší dopad na méně vzdělané a chudé obyvatelstvo. Pro řešení možné budoucí krize je nutné zvýšit úroveň vzdělání a lépe informovat o možných způsobech plánování rodiny. Plánování rodiny však nebude prioritou obyvatel, dokud nebudou mít jisté sociální zabezpečení ve stáří, které bude zajišťovat stát.