POPULAČNÍ POLITIKA V ČÍNĚ A INDII
Na konci roku 2015 Čína oznámila, že opatření, známé jako politika jednoho dítěte, končí. Toto nařízení, nutící většinu párů mít jen jedno dítě, fungovalo v komunistické Číně téměř čtyřicet let. Mělo se jednat o regulaci růstu populace, který byl za vlády Mao Ce-Tunga naopak výrazně podporován.
Dlouho trvající regulace nařizující párům mít jen jedno dítě, pod hrozbou pokut, potratů a sterilizaci, měla za následek snížení rychlosti růstu populace.
Když moje matka opět otěhotněla, neměla jinou možnost než těhotenství přerušit,“ vzpomíná Juliana Liu. Díky obrovskému množství pracovní síly ekonomika Číny rostla po dlouhou dobu nevídanou rychlostí, nicméně kvůli zvyšující se naději dožití a nízké porodnosti, populace stárne. Regulace Liu vnímala ještě jako dítě: „Nikdo z mých kamarádů neměl sourozence. Populační politika zasáhla téměř každou čínskou rodinu.“
Nedostatek mladých lidí a obrovsky počet lidí narozených během populačního boomu v 60. a 70. letech bude mít negativní vliv na budoucí ekonomicky růst.
V Číně momentálně žije příliš mnoho mužů, kteří se nikdy neožení, a podíl lidí starších 65 let se zvyšuje mnohem rychleji, než jak tomu bylo v západních zemích. Od zavedení opatření v roce 1979 se podíl lidí nad 65 let do roku 2015 zdvojnásobil a podle projekcí má v roce 2050 tvořit
čtvrtinu populace. Proto Čína dnes horlivě vyzdvihuje větší počty dětí, stejně jako proti jejich vyššímu počtu ještě nedávno bojovala. Komunistická strana Číny však nadále kontroluje plodnost žen v programu zvaném tentokrát politika dvou dětí. Kampaň podporující neodkládání prvního početí do pozdních let, jejíž součástí je i propagace početí během studia na vysoké škole, cílí zejména na vzdělané vrstvy obyvatelstva. Naopak vláda odrazuje svobodné ženy, pro které dokonce vymyslela termín sheng nu – „zbylé“ ženy. K omezování růstu populace se rozhodla i v současnosti druhá nejlidnatější země světa, Indie, která bude mít podle předpovědí v roce ještě před rokem 2030 1,5 miliardy obyvatel, čímž ve stejném roce předstihne Čínu. Indie se rozhodla jít zejména cestou úplných sterilizací tamních žen. V minulosti v Indii fungoval masivní sterilizační program, který podstoupilo až osm milionů mužů během pouhých 21 měsíců autoritativní vlády. Dnes je podíl sterilizovaných žen v populaci cca 37 %. K tak radikálnímu zákroku se vláda Indie obrátila zejména kvůli ekonomickému hledisku. Hromadné sterilizační kampaně jsou totiž mnohem levnější než výuka mladých, málo vzdělaných žen, jak užívat antikoncepci, či poskytování vratných antikoncepčních metod. „Jaká je možnost volby pro ženy?“ ptá se Poonam Muttreja. „Ženy nemají žádné jiné možnosti, takže skončí sterilizované.“
Ženy, které se rozhodnou pro sterilizaci dostanou od státu peníze o hodnotě přibližně poloviny měsíční mzdy ručně pracujícího dělníka.
Tato, zejména v chudých regionech, značná částka často přesvědčí ženy operaci podstoupit. Ta však nemusí být zcela bezpečná. Masové sterilizace jsou prováděny v podmínkách podobným továrnám. Často v nehygienických podmínkách za použití znečištěných nástrojů. Známé jsou i případy úmrtí po špatně provedených operacích. Na nebezpečnost operací poukazuje i fakt, že součástí je pojištění, kdy v případě úmrtí ženy, její rodině bude vyplacena určitá částka. Tyto kampaně cílí zejména na chudé regiony, čímž dochází ke snižování počtu dětí na jednu ženu hlavně v chudých vrstvách populace. Indie sdílí s Čínou problém nevyrovnanosti pohlaví. Typicky zde, kvůli selektivním potratům, připadá 8 žen na 10 mužů a toto číslo se nadále snižuje. Indie slibuje problém s nedostatkem moderních metod antikoncepce vyřešit zvýšením jejich dostupnosti, nicméně zatím jen zvýšila peníze, které obdrží žena za sterilizaci, čímž podporuje tuto nebezpečnou a nevratnou formu antikoncepce. Oproti tomu Čína se vydala cestou uvolňování populačních regulací, aby odvrátila ekonomické potíže, které jí obrovské počty starých lidí nesporně přinesou.
PĚSTOVÁNÍ PALMY OLEJNÉ
Písčitá cesta vede směrem k džungli. Dva terénní vozy se brodí hlubokými loužemi, zatímco projíždějí mezi nekončícími řadami stromů. Jedná se o původně africké palmy olejné, které se velmi rychle rozšířily do zemí jihovýchodní Asie. Velmi nenáročná a nadmíru produktivní plodina zde díky tomu nahradila deštný les. Ten je vypalován, aby uvolnil místo plantážím této olej produkující plodiny. Výsledkem je smutná statistika říkající, že palma olejná může za 8 % světové deforestace mezi lety 1990 a 2008. Dopad na životní prostředí je enormní. Zmenšování světové plochy deštných lesů snižuje jejich biodiverzitu, čímž jsou ohroženy některé druhy zvířat, jako například orangutani, nosorožci, sloni a tygři. Ničení lesů se navíc významnou měrou podílí na emisích oxidu uhličitého, který se účastní skleníkového efektu.
Vyjma ničení ekosystémů se pěstování palmy olejné podílí i na některých sociálních problémech.
Farmáři pracující na rozsáhlých plantážích, pod vlastnictvím velkých firem, jsou velice špatně placení a jsou na ně kladeny velmi vysoké nároky. Mezi zaměstnance patří i tisíce dětí, které pracují v nebezpečných a ponižujících podmínkách. Rodiče totiž často nutí své děti rovněž pracovat, aby splnili vysoké nároky dané jejich zaměstnavateli, čímž neumožňují svým dětem chodit do školy. Kromě extrémně nízkých platů se zaměstnanci na plantážích setkávají také s nevyplácením peněz a nevýhodnými smlouvami.
Smlouvy zakazují opuštění prostoru farmy, či možnost zaměstnavatele přiřadit farmářům jakoukoliv práci.
„Litoval jsem svého rozhodnutí jít sem pracovat, stejně jako jsem byl naštvaný, že mi lhali,“ říká Zaw Myo Htike, kterého nalákali na relativně vysoký plat a snadnou práci. Nic z toho, ale nedostal – práce byla náročná, neodpovídala původnímu popisu a plat přes rok nedostal vůbec.
V práci na plantáži rovněž docházelo často k úrazům, jejichž léčba byla velmi nákladná a bez platu si ji zaměstnanci nemohli dovolit. Když chtěl Zaw opustit farmu, vedení mu řeklo, že si cestu musí zaplatit sám. Na jiných farmách nemají možnost prostory opustit vůbec. Někteří zaměstnanci bývají zamykáni na noc v budovách bez oken a nedostává se jim dostatečného množství potravin. “Ti, co se pokusili utéct, byli biti před zraky ostatních zaměstnanců,“ popisuje Adam, kterému se s jeho bratrancem podařilo utéct z jiné velké farmy. Někdo sice argumentuje, že veliké firmy vytvářejí potřebná pracovní místa pro tamější obyvatele a zajišťují jim bydlení zdarma, nedoplňují však, že zaměstnanci často nemají přístup k tekoucí vodě a elektřině. Důvodem ke skepsi jsou kromě velmi nízkých platů, jejich nevyplácení a nesvobodě, i konflikty s domorodými komunitami. Tyto konflikty jsou vyvolané v současnosti probíhajícím soupeřením o vlastnictví půdy mezi lokálními komunitami a velkými společnostmi.
To vede k napětí, korupci a ilegálnímu záboru půd.
„Velkým problémem je překrývání vlastnických práv, která způsobují konflikty. Když nemáte žádnou moc, může vám kdokoli vypálit váš pozemek.“ Často dochází k předávání půdy domorodých komunit soukromým společnostem, které je podporováno vládou. Laskar Harianja se staral o své tři děti díky penězům z malé plantáže s ananasy. Jednoho dne však někdo jeho pozemek zapálil, za účelem budoucího vysazení palmy olejné. „S dětmi jsme se snažili oheň uhasit, silný vítr nám to však znesnadnil a my tak přišli úplně o všechno,“ popisuje Laskar, jak palmový olej ovlivnil jeho život. Menší komunity poté nezřídka skončí jako zaměstnanci na své vlastní půdě.
Ze soběstačných komunit se tak stávají skupiny závislé na nízkých platech.
Půda některých domorodců musí být vymáhána silou, za pomoci policie nebo v horším případě, polovojenských skupin. I přes všechny zmíněné problémy spojené s palmovým olejem, najdeme tento olej v polovině zabalených výrobků v regálech supermarketů. Očekává se, že používání této suroviny se zvýší až dvojnásobně, ale dopady, které bude mít zvýšení produkce této suroviny, nelze jednoznačně předvídat.
POPULAČNÍ POLITIKA V ČÍNĚ A INDII
Na konci roku 2015 Čína oznámila, že opatření, známé jako politika jednoho dítěte, končí. Toto nařízení, nutící většinu párů mít jen jedno dítě, fungovalo v komunistické Číně téměř čtyřicet let. Mělo se jednat o regulaci růstu populace, který byl za vlády Mao Ce-Tunga naopak výrazně podporován.
Dlouho trvající regulace nařizující párům mít jen jedno dítě, pod hrozbou pokut, potratů a sterilizaci, měla za následek snížení rychlosti růstu populace.
Když moje matka opět otěhotněla, neměla jinou možnost než těhotenství přerušit,“ vzpomíná Juliana Liu. Díky obrovskému množství pracovní síly ekonomika Číny rostla po dlouhou dobu nevídanou rychlostí, nicméně kvůli zvyšující se naději dožití a nízké porodnosti, populace stárne. Regulace Liu vnímala ještě jako dítě: „Nikdo z mých kamarádů neměl sourozence. Populační politika zasáhla téměř každou čínskou rodinu.“
Nedostatek mladých lidí a obrovsky počet lidí narozených během populačního boomu v 60. a 70. letech bude mít negativní vliv na budoucí ekonomicky růst.
V Číně momentálně žije příliš mnoho mužů, kteří se nikdy neožení, a podíl lidí starších 65 let se zvyšuje mnohem rychleji, než jak tomu bylo v západních zemích. Od zavedení opatření v roce 1979 se podíl lidí nad 65 let do roku 2015 zdvojnásobil a podle projekcí má v roce 2050 tvořit
čtvrtinu populace. Proto Čína dnes horlivě vyzdvihuje větší počty dětí, stejně jako proti jejich vyššímu počtu ještě nedávno bojovala. Komunistická strana Číny však nadále kontroluje plodnost žen v programu zvaném tentokrát politika dvou dětí. Kampaň podporující neodkládání prvního početí do pozdních let, jejíž součástí je i propagace početí během studia na vysoké škole, cílí zejména na vzdělané vrstvy obyvatelstva. Naopak vláda odrazuje svobodné ženy, pro které dokonce vymyslela termín sheng nu – „zbylé“ ženy. K omezování růstu populace se rozhodla i v současnosti druhá nejlidnatější země světa, Indie, která bude mít podle předpovědí v roce ještě před rokem 2030 1,5 miliardy obyvatel, čímž ve stejném roce předstihne Čínu. Indie se rozhodla jít zejména cestou úplných sterilizací tamních žen. V minulosti v Indii fungoval masivní sterilizační program, který podstoupilo až osm milionů mužů během pouhých 21 měsíců autoritativní vlády. Dnes je podíl sterilizovaných žen v populaci cca 37 %. K tak radikálnímu zákroku se vláda Indie obrátila zejména kvůli ekonomickému hledisku. Hromadné sterilizační kampaně jsou totiž mnohem levnější než výuka mladých, málo vzdělaných žen, jak užívat antikoncepci, či poskytování vratných antikoncepčních metod. „Jaká je možnost volby pro ženy?“ ptá se Poonam Muttreja. „Ženy nemají žádné jiné možnosti, takže skončí sterilizované.“
Ženy, které se rozhodnou pro sterilizaci dostanou od státu peníze o hodnotě přibližně poloviny měsíční mzdy ručně pracujícího dělníka.
Tato, zejména v chudých regionech, značná částka často přesvědčí ženy operaci podstoupit. Ta však nemusí být zcela bezpečná. Masové sterilizace jsou prováděny v podmínkách podobným továrnám. Často v nehygienických podmínkách za použití znečištěných nástrojů. Známé jsou i případy úmrtí po špatně provedených operacích. Na nebezpečnost operací poukazuje i fakt, že součástí je pojištění, kdy v případě úmrtí ženy, její rodině bude vyplacena určitá částka. Tyto kampaně cílí zejména na chudé regiony, čímž dochází ke snižování počtu dětí na jednu ženu hlavně v chudých vrstvách populace. Indie sdílí s Čínou problém nevyrovnanosti pohlaví. Typicky zde, kvůli selektivním potratům, připadá 8 žen na 10 mužů a toto číslo se nadále snižuje. Indie slibuje problém s nedostatkem moderních metod antikoncepce vyřešit zvýšením jejich dostupnosti, nicméně zatím jen zvýšila peníze, které obdrží žena za sterilizaci, čímž podporuje tuto nebezpečnou a nevratnou formu antikoncepce. Oproti tomu Čína se vydala cestou uvolňování populačních regulací, aby odvrátila ekonomické potíže, které jí obrovské počty starých lidí nesporně přinesou.
PĚSTOVÁNÍ PALMY OLEJNÉ
Písčitá cesta vede směrem k džungli. Dva terénní vozy se brodí hlubokými loužemi, zatímco projíždějí mezi nekončícími řadami stromů. Jedná se o původně africké palmy olejné, které se velmi rychle rozšířily do zemí jihovýchodní Asie. Velmi nenáročná a nadmíru produktivní plodina zde díky tomu nahradila deštný les. Ten je vypalován, aby uvolnil místo plantážím této olej produkující plodiny. Výsledkem je smutná statistika říkající, že palma olejná může za 8 % světové deforestace mezi lety 1990 a 2008. Dopad na životní prostředí je enormní. Zmenšování světové plochy deštných lesů snižuje jejich biodiverzitu, čímž jsou ohroženy některé druhy zvířat, jako například orangutani, nosorožci, sloni a tygři. Ničení lesů se navíc významnou měrou podílí na emisích oxidu uhličitého, který se účastní skleníkového efektu.
Vyjma ničení ekosystémů se pěstování palmy olejné podílí i na některých sociálních problémech.
Farmáři pracující na rozsáhlých plantážích, pod vlastnictvím velkých firem, jsou velice špatně placení a jsou na ně kladeny velmi vysoké nároky. Mezi zaměstnance patří i tisíce dětí, které pracují v nebezpečných a ponižujících podmínkách. Rodiče totiž často nutí své děti rovněž pracovat, aby splnili vysoké nároky dané jejich zaměstnavateli, čímž neumožňují svým dětem chodit do školy. Kromě extrémně nízkých platů se zaměstnanci na plantážích setkávají také s nevyplácením peněz a nevýhodnými smlouvami.
Smlouvy zakazují opuštění prostoru farmy, či možnost zaměstnavatele přiřadit farmářům jakoukoliv práci.
„Litoval jsem svého rozhodnutí jít sem pracovat, stejně jako jsem byl naštvaný, že mi lhali,“ říká Zaw Myo Htike, kterého nalákali na relativně vysoký plat a snadnou práci. Nic z toho, ale nedostal – práce byla náročná, neodpovídala původnímu popisu a plat přes rok nedostal vůbec.
V práci na plantáži rovněž docházelo často k úrazům, jejichž léčba byla velmi nákladná a bez platu si ji zaměstnanci nemohli dovolit. Když chtěl Zaw opustit farmu, vedení mu řeklo, že si cestu musí zaplatit sám. Na jiných farmách nemají možnost prostory opustit vůbec. Někteří zaměstnanci bývají zamykáni na noc v budovách bez oken a nedostává se jim dostatečného množství potravin. “Ti, co se pokusili utéct, byli biti před zraky ostatních zaměstnanců,“ popisuje Adam, kterému se s jeho bratrancem podařilo utéct z jiné velké farmy. Někdo sice argumentuje, že veliké firmy vytvářejí potřebná pracovní místa pro tamější obyvatele a zajišťují jim bydlení zdarma, nedoplňují však, že zaměstnanci často nemají přístup k tekoucí vodě a elektřině. Důvodem ke skepsi jsou kromě velmi nízkých platů, jejich nevyplácení a nesvobodě, i konflikty s domorodými komunitami. Tyto konflikty jsou vyvolané v současnosti probíhajícím soupeřením o vlastnictví půdy mezi lokálními komunitami a velkými společnostmi.
To vede k napětí, korupci a ilegálnímu záboru půd.
„Velkým problémem je překrývání vlastnických práv, která způsobují konflikty. Když nemáte žádnou moc, může vám kdokoli vypálit váš pozemek.“ Často dochází k předávání půdy domorodých komunit soukromým společnostem, které je podporováno vládou. Laskar Harianja se staral o své tři děti díky penězům z malé plantáže s ananasy. Jednoho dne však někdo jeho pozemek zapálil, za účelem budoucího vysazení palmy olejné. „S dětmi jsme se snažili oheň uhasit, silný vítr nám to však znesnadnil a my tak přišli úplně o všechno,“ popisuje Laskar, jak palmový olej ovlivnil jeho život. Menší komunity poté nezřídka skončí jako zaměstnanci na své vlastní půdě.
Ze soběstačných komunit se tak stávají skupiny závislé na nízkých platech.
Půda některých domorodců musí být vymáhána silou, za pomoci policie nebo v horším případě, polovojenských skupin. I přes všechny zmíněné problémy spojené s palmovým olejem, najdeme tento olej v polovině zabalených výrobků v regálech supermarketů. Očekává se, že používání této suroviny se zvýší až dvojnásobně, ale dopady, které bude mít zvýšení produkce této suroviny, nelze jednoznačně předvídat.