OSTROVY ODPADKŮ
V roce 1997 si námořní kapitán Charles J. Moore při plavbě mezi Havajskými ostrovy a Kalifornií všiml rozsáhlé oblasti oceánu pokryté plujícími odpadky. Výzkumy v následujících letech ukázaly, že se jedná o největší oblast koncentrace odpadků ve světových oceánech. Dostala název Velká tichomořská odpadková skvrna. Není však zdaleka jediným oceánským „ostrovem odpadků“. Odpad se dostává do oceánů hlavně řekami a větrem z pevniny. Dalšími zdroji jsou lodní doprava, rybolov, mořské skládky, ale také lidé volně odhazující odpadky na pláži či přímo do moře.
Ukládání odpadu do moře je v mnoha státech povoleno, pokud se jedná o biologicky rozložitelný odpad.
Většinu odpadu v oceánech však tvoří plasty, které jsou v přírodě prakticky nerozložitelné. Jejich ukládání do moře je zakázáno, přesto se jich do oceánů dostane ročně kolem 8 milionů tun. Často se stávají potravou a následně i příčinou úhynu mořských živočichů. Plasty jsou lehké, proto se vznášejí u hladiny a pohybují se oceánem vlivem vlnění a mořských proudů. Část je zanesena k pobřeží a vyplavena na pláže, část je zadržena mořskými proudy uvnitř oceánů. Mořské proudy vytvářejí v oceánech cirkulační buňky označované jako proudové koloběhy. Rovníkové proudy poháněné pasáty (východní větry), západní okrajové proudy, proudy převažujících západních větrů a východní okrajové proudy vytvářejí subtropické koloběhy – severoatlantský a jihoatlantský, severní a jižní tichomořský a indický. Centrum každého koloběhu se nachází kolem třicátého stupně zeměpisné šířky, na severní polokouli rotují koloběhy po směru, na jižní proti směru hodinových ručiček. V severních částech Tichého a Atlantského oceánu vznikají i menší subpolární koloběhy rotující opačně než koloběhy subtropické.
V severním tichomořském koloběhu najdeme hned dvě oblasti enormního znečištěni.
Dříve zmíněná Velká tichomořská odpadková skvrna se nachází ve východní části koloběhu mezi Havajskými ostrovy a Kalifornií (Great Pacific Garbage Patch/Eastern Garbage Patch), její rozloha se odhaduje na 1,6 milionů km2. O něco menší „ostrov odpadků“ leží v západní části koloběhu u pobřeží Japonska (Western Garbage Patch). V severoatlantském koloběhu byla objevena odpadková skvrna východně od Bermud v Sargasovém moři a zvýšené koncentrace odpadu byly potvrzeny i v Indickém oceánu. Přesná rozloha těchto „ostrovů“ se nedá určit, protože odpadky nepokrývají hladinu souvislou vrstvou, většinu odpadu tvoří malé částečky vznášející se ve vodě blízko hladiny a jsou smíchané s chemickými kaly.
Rostoucí znečištění oceánů je alarmující, a proto je mu věnována stále větší pozornost.
Vznikají různé iniciativy zaměřující se na jejich vyčištění. V roce 2013 založil holandský student Boyan Slat organizaci Ocean Cleanup (Úklid oceánu) s cílem vytvořit systém schopný sbírat v moři plastový odpad. Po letech výzkumu vznikl lapač tvořený plovoucí bariérou se světly, navigačním signálem, GPS a majáky proti kolizím. Měl by být energeticky nenáročný, jako pohon mu slouží solární panely, vítr, vlny a mořské proudy. V říjnu 2018 se vydal System 001 s přezdívkou Wilson k Velké odpadkové skvrně. Jeho cílem je během pěti let vyčistit až 50 % oblasti. Na volném moři se systém v prvních měsících provozu potýkal s technickými problémy a v lednu 2019 byl odvezen k opravám. Práce na jeho zdokonalení ale nadále pokračují. Pokud se lapač osvědčí, plánuje se jeho umístění do všech oceánů.
OSTROVNÍ NEJ
Největším ostrovem na světě je Grónsko s rozlohou 2,1 mil. km2. Tři čtvrtiny ostrova jsou pokryty ledovcovým štítem. Největším neobydleným ostrovem je Devon (55 tis. km2) v Kanadském arktickém souostroví. Zajímavostí ostrova je 23 km široký meteorický kráter Haughton starý 39 milionů let.
Ostrov Devon se využívá ve výzkumných projektech k simulaci podmínek na Marsu a Měsíci.
Největším jezerním ostrovem je kanadský o. Manitoulin v Huronském jezeře (2 766 km2). Na ostrově samotném je několik dalších jezer. Největším říčním ostrovem je Marajó v deltě Amazonky (cca 40 tis. km2), z jihovýchodu je ohraničen řekou Pará a na severovýchodě omývá jeho břehy Atlantik. Největším říčním ostrovem, jehož břehy neomývá moře, je o. Bananal ležící mezi dvěma rameny řeky Araguaia (19 tis. km2) v brazilském vnitrozemí. Nejvyšším ostrovem je Nová Guinea s vrcholem Puncak Jaya sahajícím do výšky 4 884 m n. m. Nejníže položeným (-102 m) je Franchettiho ostrov v jezeře Afrera v etiopské Danakilské proláklině. Nejsevernějším (pojmenovaným) ostrovem je o. Kaffeklubben severně od Grónska (83°39’45”s. š.). Nejjižnějším ostrovem je vulkanický Rossův ostrov ležící v Rossově moři u pobřeží antarktické Viktoriiny země (77°30’ j. š.). Patří k nejvyšším ostrovům světa (Mt. Erebus 3 794 m n. m.). Nejizolovanějším ostrovem je Bouvetův o., nejbližší pevnina antarktická Země královny Maud je od něho vzdálena 1 700 km.
OSTROVY ODPADKŮ
V roce 1997 si námořní kapitán Charles J. Moore při plavbě mezi Havajskými ostrovy a Kalifornií všiml rozsáhlé oblasti oceánu pokryté plujícími odpadky. Výzkumy v následujících letech ukázaly, že se jedná o největší oblast koncentrace odpadků ve světových oceánech. Dostala název Velká tichomořská odpadková skvrna. Není však zdaleka jediným oceánským „ostrovem odpadků“. Odpad se dostává do oceánů hlavně řekami a větrem z pevniny. Dalšími zdroji jsou lodní doprava, rybolov, mořské skládky, ale také lidé volně odhazující odpadky na pláži či přímo do moře.
Ukládání odpadu do moře je v mnoha státech povoleno, pokud se jedná o biologicky rozložitelný odpad.
Většinu odpadu v oceánech však tvoří plasty, které jsou v přírodě prakticky nerozložitelné. Jejich ukládání do moře je zakázáno, přesto se jich do oceánů dostane ročně kolem 8 milionů tun. Často se stávají potravou a následně i příčinou úhynu mořských živočichů. Plasty jsou lehké, proto se vznášejí u hladiny a pohybují se oceánem vlivem vlnění a mořských proudů. Část je zanesena k pobřeží a vyplavena na pláže, část je zadržena mořskými proudy uvnitř oceánů. Mořské proudy vytvářejí v oceánech cirkulační buňky označované jako proudové koloběhy. Rovníkové proudy poháněné pasáty (východní větry), západní okrajové proudy, proudy převažujících západních větrů a východní okrajové proudy vytvářejí subtropické koloběhy – severoatlantský a jihoatlantský, severní a jižní tichomořský a indický. Centrum každého koloběhu se nachází kolem třicátého stupně zeměpisné šířky, na severní polokouli rotují koloběhy po směru, na jižní proti směru hodinových ručiček. V severních částech Tichého a Atlantského oceánu vznikají i menší subpolární koloběhy rotující opačně než koloběhy subtropické.
V severním tichomořském koloběhu najdeme hned dvě oblasti enormního znečištěni.
Dříve zmíněná Velká tichomořská odpadková skvrna se nachází ve východní části koloběhu mezi Havajskými ostrovy a Kalifornií (Great Pacific Garbage Patch/Eastern Garbage Patch), její rozloha se odhaduje na 1,6 milionů km2. O něco menší „ostrov odpadků“ leží v západní části koloběhu u pobřeží Japonska (Western Garbage Patch). V severoatlantském koloběhu byla objevena odpadková skvrna východně od Bermud v Sargasovém moři a zvýšené koncentrace odpadu byly potvrzeny i v Indickém oceánu. Přesná rozloha těchto „ostrovů“ se nedá určit, protože odpadky nepokrývají hladinu souvislou vrstvou, většinu odpadu tvoří malé částečky vznášející se ve vodě blízko hladiny a jsou smíchané s chemickými kaly.
Rostoucí znečištění oceánů je alarmující, a proto je mu věnována stále větší pozornost.
Vznikají různé iniciativy zaměřující se na jejich vyčištění. V roce 2013 založil holandský student Boyan Slat organizaci Ocean Cleanup (Úklid oceánu) s cílem vytvořit systém schopný sbírat v moři plastový odpad. Po letech výzkumu vznikl lapač tvořený plovoucí bariérou se světly, navigačním signálem, GPS a majáky proti kolizím. Měl by být energeticky nenáročný, jako pohon mu slouží solární panely, vítr, vlny a mořské proudy. V říjnu 2018 se vydal System 001 s přezdívkou Wilson k Velké odpadkové skvrně. Jeho cílem je během pěti let vyčistit až 50 % oblasti. Na volném moři se systém v prvních měsících provozu potýkal s technickými problémy a v lednu 2019 byl odvezen k opravám. Práce na jeho zdokonalení ale nadále pokračují. Pokud se lapač osvědčí, plánuje se jeho umístění do všech oceánů.
OSTROVNÍ NEJ
Největším ostrovem na světě je Grónsko s rozlohou 2,1 mil. km2. Tři čtvrtiny ostrova jsou pokryty ledovcovým štítem. Největším neobydleným ostrovem je Devon (55 tis. km2) v Kanadském arktickém souostroví. Zajímavostí ostrova je 23 km široký meteorický kráter Haughton starý 39 milionů let.
Ostrov Devon se využívá ve výzkumných projektech k simulaci podmínek na Marsu a Měsíci.
Největším jezerním ostrovem je kanadský o. Manitoulin v Huronském jezeře (2 766 km2). Na ostrově samotném je několik dalších jezer. Největším říčním ostrovem je Marajó v deltě Amazonky (cca 40 tis. km2), z jihovýchodu je ohraničen řekou Pará a na severovýchodě omývá jeho břehy Atlantik. Největším říčním ostrovem, jehož břehy neomývá moře, je o. Bananal ležící mezi dvěma rameny řeky Araguaia (19 tis. km2) v brazilském vnitrozemí. Nejvyšším ostrovem je Nová Guinea s vrcholem Puncak Jaya sahajícím do výšky 4 884 m n. m. Nejníže položeným (-102 m) je Franchettiho ostrov v jezeře Afrera v etiopské Danakilské proláklině. Nejsevernějším (pojmenovaným) ostrovem je o. Kaffeklubben severně od Grónska (83°39’45”s. š.). Nejjižnějším ostrovem je vulkanický Rossův ostrov ležící v Rossově moři u pobřeží antarktické Viktoriiny země (77°30’ j. š.). Patří k nejvyšším ostrovům světa (Mt. Erebus 3 794 m n. m.). Nejizolovanějším ostrovem je Bouvetův o., nejbližší pevnina antarktická Země královny Maud je od něho vzdálena 1 700 km.