ŽIVOT NA POTÁPĚJÍCÍCH SE OSTROVECH
V důsledku nárůstu celosvětové průměrné teploty dochází k vzestupu hladiny oceánů. Od počátku satelitních měření na začátku 90. let 20. století činí průměrný vzestup hladiny zhruba 2,7 mm ročně, přičemž každým rokem je hodnota vyšší. Aktuálně již přibližně 3,4mm ročně. To znamená, že za poslední čtvrtstoletí se hladina světových oceánů zvýšila v průměru o 7 cm. Pokud by tento trend pokračoval, na konci 21. století by byla mořská hladina o více než půl metru výš, což způsobí značné problémy v pobřežních oblastech.
Mezi přímé dopady zvyšování hladiny oceánů patří postupné zmenšování zdrojů pitné vody, častější záplavy, odplavování úrodné půdy, urychlení eroze pobřeží a celkoví zaplavování pobřežních oblastí a ostrovů.
Vzestup mořské hladiny není všude stejný, mezi jednotlivými částmi světových moří a oceánů existují rozdíly. Nejvíce ohrožené jsou hustě zalidněné oblasti v deltách řek v Africe a Asii či území ostrovních států.
OSTROVNÍ STÁTY
Nejvíce jsou ohroženy ostrovy s nízkou nadmořskou výškou – Maledivy, Kiribati, Marshallovy ostrovy, Tokelau či Tuvalu. „Neseme obrovskou zátěž a zodpovědnost. V noci kvůli tomu nespíme a říkáme si, přežijeme, nebo zmizíme pod mořem?“ řekl na summitu o klimatu v roce 2015 premiér Tuvalu Enele Sopoaga. Obyvatelům těchto ostrovů se nelíbí, že na ně dopadnou následky změny klimatu, za které může také hospodářská činnost vyspělých států. Vzniká tak spor mezi představiteli Tichomoří a např. Austrálií, která, podle nich, i přes řadu závazků, nedělá pro snížení emisí oxidu uhličitého dostatek. Mezi přímou pomoc postiženým národům patří například zavedení zcela nové vízové kategorie pro obyvatele Pacifiku, ke které se odhodlal Nový Zéland. Mají tak jednodušší možnost přestěhovat se na Nový Zéland či ostrov Niue. Tuvalané si pronajímají fidžijský ostrov Kioa, Kiribaťané zase část území fidžijského ostrova Vanua Levu, kde zakládají nové domovy. Vlády ohrožených států zahájily program Vzdělání pro migraci, aby zvýšily kvalifikaci obyvatel, a učinily z nich konkurenceschopnější a žádanější pracovníky v zahraničí. Původní obyvatelé mají oprávněné obavy ze zániku své kultury a identity, který po přestěhování do jiného prostředí na dva tisíce kilometrů vzdálené území může nastat. Probíhající tichomořská migrace na velké vzdálenosti je jen bezprostředním řešením reagující na aktuální změny. Existuje ale vůbec nějaké jiné východisko?
NOVÉ VÝZVY
V případě ostrovů velmi záleží také na jejich geologické stavbě. Překvapivý závěr odhalila studie Univerzity v Aucklandu na příkladu ostrovního státu Tuvalu. Jeden z nejmenších států světa, jež se skládá ze tří ostrovů a devíti atolů, přičemž nejvyšší nadmořská výška dosahuje 5 m n. m., byl dlouho považován za jednoho z prvních adeptů na zmizení z mapy světa kvůli vzestupu hladiny oceánů. Závěry studie, která zkoumala rozlohu Tuvalu mezi lety 1971 až 2014 však zjistila, že i přes rostoucí hladinu oceánu, se rozloha Tuvalu celkově zvýšila o přibližně 3 %. „Atoly jsou prostě statické platformy, které budou jednoduše zaplaveny mořem, zvedne-li se jeho hladina. Zapomínáme však, že tento typ ostrovů je geologicky dynamický a velmi rychle se mění,“ uvedl jeden z autorů studie Paul Kench. „Výsledky studie se mohou zdát nelogické vzhledem k tomu, že hladina oceánu v regionu již půlstoletí významně roste. Ovšem dominantní v přeměně atolů ostrovního státu Tuvalu byla expanze území díky například i sedimentaci mořem přineseného materiálu, nikoliv eroze způsobená růstem mořské hladiny,“ dodal Kench. Studie by podle tvůrců měla přehodnotit dosavadní praxi, jak ohrožené země na stoupající hladinu reagují.
Namísto smíření se s tím, že jejich domov zaniká a že se musí odstěhovat, by měli obyvatele Tuvalu plánovat dlouhodobou budoucnost v místě svého původu.
Autoři studie uvedli, že ostrovní národy potřebují najít kreativní řešení, aby svůj život a svou hospodářskou činnost přizpůsobily klimatickým změnám a svá obydlí soustředily do oblasti atolů, které budou pravděpodobně růst společně s tím, jak bude stoupat hladina moře.
OBEZITA OBYVATEL TICHOMOŘSKÝCH OSTROVŮ
Podle zpráv Světové zdravotnické organizace (WHO) o obezitě jsou tímto neduhem nejvíce postiženy tichomořské ostrovní státy.
Mezi deset států s nejobéznější populací na světě patři devět ostrovních zemí z Pacifiku, což z něj činí nejtlustší region světa.
Konkrétně jde o Cookovy ostrovy, Palau, Nauru, Samou, Tongu, Niue, Marshallovy ostrovy, Kiribati a Tuvalu. Jediným státem mimo pacifický region v první desítce žebříčku je Katar (v některých zdrojích již byl předstižen Mikronésií). „Většina dospělé populace má nadváhu nebo je přímo obézních,“ říká pracovník WHO Temo Waqanivalu. Obezita samozřejmě způsobuje řadu zdravotních problémů, například srdeční onemocnění, mrtvici či cukrovku. Mezi tichomořskou populací se tyto komplikace objevují stále častěji. Například třetina obyvatel Nauru trpí cukrovkou. Střední délka života na Tonze klesla o deset let ze 74 na 64, někdejší král Tongy Tupou IV. byl se svými více než 200 kilogramy znám jako nejtěžší monarcha světa. Na Fidži se dříve málo častá mrtvice u lidí ve věku do 70 let stala poměrně běžnou i u dvacátníků a třicátníků.
STRAVA A NEDOSTATEK POHYBU
Na vině je kombinace dvou faktorů – špatná strava a nedostatek pohybu. V prvé řadě je to změna stravovacích návyků.
Původní střídmou stravu, složenou z místních druhů ovoce, zeleniny či mořských plodů nahrazují levné dovážené potraviny západního světa.
Konkrétně jde například o bílou rýži, mouku, konzervované potraviny, zpracované maso či slazené nápoje. Studie vypozorovaly souvislost mezi růstem indexu tělesné hmotnosti na Fidži s růstem importovaných zpracovaných potravin. Hlavním důvodem je pochopitelně cena. „Všude na světě je jídlo nižší kvality a vysokých energetických hodnot to nejlevnější. Pokud bude poptávka po zdravějších alternativách nízká, bude malý i jejich trh. To je příklad i místních rybářů, kteří čerstvě nalovené ryby raději prodají a místo toho si nakoupí několik plechovek nasoleného tuňáka,“ vysvětluje Waqanivalu. Nedostatek pohybu je v podnebí těchto zeměpisných šířek relativně pochopitelný, ovšem změna životního stylu, situaci zhoršuje. Stejně jako v jiných oblastech světa i zde vede stále častější sedavé zaměstnání a přesun dopravními prostředky namísto chůze k nárůstu obezity. Vyšší fyzická aktivita v zaměstnání, ať už při práci na moři či na plantážích, není v dnešní době tak častá. „Koncept volného času je relativně nový. A zde v tropickém klimatu rozhodně nenahrává těm, kteří se potřebují udržet v kondici. V tomto počasí je touha vyhnout se fyzické práci či dokonce i jen chůzi daleko větší. Logicky jsme zde naprogramováni tak, abychom šetřili energii,“ uvádí Jonathan Shaw, ředitel Bakerova Institutu z Melbourne.
GENY
Waqanivalu potvrzuje, že trend obezity je na tichomořských ostrovech podpořen zažitým vnímáním, že velká těla jsou krásná. „V polynéské společnosti a kultuře existuje rovnítko mezi pojmy velký a krásný. Obyvatelé Pacifiku jsou obecně větší tělesné konstrukce. Ale to neznamená, že máme být také obézní.“ Podle vědců se populace pacifických ostrovů skutečně vyznačuje geneticky vrozenou mohutnější tělesnou konstrukcí.
Na takto vzdálené ostrovy v minulosti dokázali proniknout pouze jedinci, kteří zvládli náročnou a dlouhou plavbu díky zásobám energie ve formě tuku.
Nejnižší podíl obézní populace v regionu je na Fidži, které je díky novodobému přistěhovalectví, především Indů, národnostně více heterogenní. Realita je taková, že obéznějších lidí v regionu stále přibývá a problémy se začínají projevovat také u nové generace. Cukrovka druhého typu bývá diagnostikována dokonce již u dětí. WHO vydala řadu doporučení – zvýšení daní slazených nealkoholických nápojů, dovoz kvalitních potravin či řízený marketing na podporu zdravější stravy a cvičení.
ŽIVOT NA POTÁPĚJÍCÍCH SE OSTROVECH
V důsledku nárůstu celosvětové průměrné teploty dochází k vzestupu hladiny oceánů. Od počátku satelitních měření na začátku 90. let 20. století činí průměrný vzestup hladiny zhruba 2,7 mm ročně, přičemž každým rokem je hodnota vyšší. Aktuálně již přibližně 3,4mm ročně. To znamená, že za poslední čtvrtstoletí se hladina světových oceánů zvýšila v průměru o 7 cm. Pokud by tento trend pokračoval, na konci 21. století by byla mořská hladina o více než půl metru výš, což způsobí značné problémy v pobřežních oblastech.
Mezi přímé dopady zvyšování hladiny oceánů patří postupné zmenšování zdrojů pitné vody, častější záplavy, odplavování úrodné půdy, urychlení eroze pobřeží a celkoví zaplavování pobřežních oblastí a ostrovů.
Vzestup mořské hladiny není všude stejný, mezi jednotlivými částmi světových moří a oceánů existují rozdíly. Nejvíce ohrožené jsou hustě zalidněné oblasti v deltách řek v Africe a Asii či území ostrovních států.
OSTROVNÍ STÁTY
Nejvíce jsou ohroženy ostrovy s nízkou nadmořskou výškou – Maledivy, Kiribati, Marshallovy ostrovy, Tokelau či Tuvalu. „Neseme obrovskou zátěž a zodpovědnost. V noci kvůli tomu nespíme a říkáme si, přežijeme, nebo zmizíme pod mořem?“ řekl na summitu o klimatu v roce 2015 premiér Tuvalu Enele Sopoaga. Obyvatelům těchto ostrovů se nelíbí, že na ně dopadnou následky změny klimatu, za které může také hospodářská činnost vyspělých států. Vzniká tak spor mezi představiteli Tichomoří a např. Austrálií, která, podle nich, i přes řadu závazků, nedělá pro snížení emisí oxidu uhličitého dostatek. Mezi přímou pomoc postiženým národům patří například zavedení zcela nové vízové kategorie pro obyvatele Pacifiku, ke které se odhodlal Nový Zéland. Mají tak jednodušší možnost přestěhovat se na Nový Zéland či ostrov Niue. Tuvalané si pronajímají fidžijský ostrov Kioa, Kiribaťané zase část území fidžijského ostrova Vanua Levu, kde zakládají nové domovy. Vlády ohrožených států zahájily program Vzdělání pro migraci, aby zvýšily kvalifikaci obyvatel, a učinily z nich konkurenceschopnější a žádanější pracovníky v zahraničí. Původní obyvatelé mají oprávněné obavy ze zániku své kultury a identity, který po přestěhování do jiného prostředí na dva tisíce kilometrů vzdálené území může nastat. Probíhající tichomořská migrace na velké vzdálenosti je jen bezprostředním řešením reagující na aktuální změny. Existuje ale vůbec nějaké jiné východisko?
NOVÉ VÝZVY
V případě ostrovů velmi záleží také na jejich geologické stavbě. Překvapivý závěr odhalila studie Univerzity v Aucklandu na příkladu ostrovního státu Tuvalu. Jeden z nejmenších států světa, jež se skládá ze tří ostrovů a devíti atolů, přičemž nejvyšší nadmořská výška dosahuje 5 m n. m., byl dlouho považován za jednoho z prvních adeptů na zmizení z mapy světa kvůli vzestupu hladiny oceánů. Závěry studie, která zkoumala rozlohu Tuvalu mezi lety 1971 až 2014 však zjistila, že i přes rostoucí hladinu oceánu, se rozloha Tuvalu celkově zvýšila o přibližně 3 %. „Atoly jsou prostě statické platformy, které budou jednoduše zaplaveny mořem, zvedne-li se jeho hladina. Zapomínáme však, že tento typ ostrovů je geologicky dynamický a velmi rychle se mění,“ uvedl jeden z autorů studie Paul Kench. „Výsledky studie se mohou zdát nelogické vzhledem k tomu, že hladina oceánu v regionu již půlstoletí významně roste. Ovšem dominantní v přeměně atolů ostrovního státu Tuvalu byla expanze území díky například i sedimentaci mořem přineseného materiálu, nikoliv eroze způsobená růstem mořské hladiny,“ dodal Kench. Studie by podle tvůrců měla přehodnotit dosavadní praxi, jak ohrožené země na stoupající hladinu reagují.
Namísto smíření se s tím, že jejich domov zaniká a že se musí odstěhovat, by měli obyvatele Tuvalu plánovat dlouhodobou budoucnost v místě svého původu.
Autoři studie uvedli, že ostrovní národy potřebují najít kreativní řešení, aby svůj život a svou hospodářskou činnost přizpůsobily klimatickým změnám a svá obydlí soustředily do oblasti atolů, které budou pravděpodobně růst společně s tím, jak bude stoupat hladina moře.
OBEZITA OBYVATEL TICHOMOŘSKÝCH OSTROVŮ
Podle zpráv Světové zdravotnické organizace (WHO) o obezitě jsou tímto neduhem nejvíce postiženy tichomořské ostrovní státy.
Mezi deset států s nejobéznější populací na světě patři devět ostrovních zemí z Pacifiku, což z něj činí nejtlustší region světa.
Konkrétně jde o Cookovy ostrovy, Palau, Nauru, Samou, Tongu, Niue, Marshallovy ostrovy, Kiribati a Tuvalu. Jediným státem mimo pacifický region v první desítce žebříčku je Katar (v některých zdrojích již byl předstižen Mikronésií). „Většina dospělé populace má nadváhu nebo je přímo obézních,“ říká pracovník WHO Temo Waqanivalu. Obezita samozřejmě způsobuje řadu zdravotních problémů, například srdeční onemocnění, mrtvici či cukrovku. Mezi tichomořskou populací se tyto komplikace objevují stále častěji. Například třetina obyvatel Nauru trpí cukrovkou. Střední délka života na Tonze klesla o deset let ze 74 na 64, někdejší král Tongy Tupou IV. byl se svými více než 200 kilogramy znám jako nejtěžší monarcha světa. Na Fidži se dříve málo častá mrtvice u lidí ve věku do 70 let stala poměrně běžnou i u dvacátníků a třicátníků.
STRAVA A NEDOSTATEK POHYBU
Na vině je kombinace dvou faktorů – špatná strava a nedostatek pohybu. V prvé řadě je to změna stravovacích návyků.
Původní střídmou stravu, složenou z místních druhů ovoce, zeleniny či mořských plodů nahrazují levné dovážené potraviny západního světa.
Konkrétně jde například o bílou rýži, mouku, konzervované potraviny, zpracované maso či slazené nápoje. Studie vypozorovaly souvislost mezi růstem indexu tělesné hmotnosti na Fidži s růstem importovaných zpracovaných potravin. Hlavním důvodem je pochopitelně cena. „Všude na světě je jídlo nižší kvality a vysokých energetických hodnot to nejlevnější. Pokud bude poptávka po zdravějších alternativách nízká, bude malý i jejich trh. To je příklad i místních rybářů, kteří čerstvě nalovené ryby raději prodají a místo toho si nakoupí několik plechovek nasoleného tuňáka,“ vysvětluje Waqanivalu. Nedostatek pohybu je v podnebí těchto zeměpisných šířek relativně pochopitelný, ovšem změna životního stylu, situaci zhoršuje. Stejně jako v jiných oblastech světa i zde vede stále častější sedavé zaměstnání a přesun dopravními prostředky namísto chůze k nárůstu obezity. Vyšší fyzická aktivita v zaměstnání, ať už při práci na moři či na plantážích, není v dnešní době tak častá. „Koncept volného času je relativně nový. A zde v tropickém klimatu rozhodně nenahrává těm, kteří se potřebují udržet v kondici. V tomto počasí je touha vyhnout se fyzické práci či dokonce i jen chůzi daleko větší. Logicky jsme zde naprogramováni tak, abychom šetřili energii,“ uvádí Jonathan Shaw, ředitel Bakerova Institutu z Melbourne.
GENY
Waqanivalu potvrzuje, že trend obezity je na tichomořských ostrovech podpořen zažitým vnímáním, že velká těla jsou krásná. „V polynéské společnosti a kultuře existuje rovnítko mezi pojmy velký a krásný. Obyvatelé Pacifiku jsou obecně větší tělesné konstrukce. Ale to neznamená, že máme být také obézní.“ Podle vědců se populace pacifických ostrovů skutečně vyznačuje geneticky vrozenou mohutnější tělesnou konstrukcí.
Na takto vzdálené ostrovy v minulosti dokázali proniknout pouze jedinci, kteří zvládli náročnou a dlouhou plavbu díky zásobám energie ve formě tuku.
Nejnižší podíl obézní populace v regionu je na Fidži, které je díky novodobému přistěhovalectví, především Indů, národnostně více heterogenní. Realita je taková, že obéznějších lidí v regionu stále přibývá a problémy se začínají projevovat také u nové generace. Cukrovka druhého typu bývá diagnostikována dokonce již u dětí. WHO vydala řadu doporučení – zvýšení daní slazených nealkoholických nápojů, dovoz kvalitních potravin či řízený marketing na podporu zdravější stravy a cvičení.