NÁBOŽENSKÉ POJETÍ MANŽELSTVÍ
Pojetí manželství se liší v závislosti na kulturních a náboženských tradicích. Náboženství dává manželství hlubší rozměr, avšak každé náboženství chápe manželství odlišně, i když v mnoha základních postojích se shodují.
Židovské pojetí manželství
Manželství zde má jasnou spojitost se stvořením člověka. Při židovské svatbě podepisuje ženich manželskou smlouvu, která se nazývá ketuba. Touto smlouvou manžel stvrzuje, že zachová své manželce úctu. Manžel se tímto také zavazuje, že nenechá ženu bez prostředků. Pokud muž nedodrží smlouvu, může si jejím prostřednictvím žena u soudu vymoci rozvod.
Katolické pojetí manželství
Katolická církev chápe manželství jako svátost. Tuto svátost si udílí výlučně jeden muž a jedna žena. Manželství muže a ženy má být obrazem vztahu Ježíše Krista a církve. Manželství se považuje za svátost, pokud jsou oba manželé pokřtění. Sňatek se uzavírá na celý život a je nerozlučný, což znamená, že ukončením manželství je pouze smrt jednoho z nich.
Muslimské pojetí manželství
V tradiční muslimské kultuře je podle Koránu muži umožněno mít až čtyři ženy. Musí však být schopen všechny zabezpečit a měl by je mít všechny stejně rád. Tato tetragynie je však pouze okrajovým jevem. Ženy naopak mohou mít jen jednoho muže. Muslim si může vzít ženu, která je muslimkou, židovkou nebo křesťankou, zato muslimka si smí vzít pouze muslima. Rozvod může iniciovat hlavně manžel, manželka pouze s uvedením důvodu. Rozvody nejsou ale v muslimském světě příliš časté.
SEZÓNNÍ SŇATEČNOST V ČESKU
Trendy ve sňatečnosti se mohou mimo jiné měnit v závislosti na tom, o jaký měsíc či den v týdnu se jedná. Zkoumání sezónnosti sňatečnosti v historii českých zemí ukazuje, že hlavní vliv při výběru termínu sňatku měly církevní tradice. V období 17. až 19. století se svatby nekonaly zvláště před obdobím adventu a půstu a také v době zemědělských prací (senosečí, žní). To znamená, že nejméně sňatků bylo uzavíráno v březnu, v dubnu a v prosinci. Naopak vysoká sňatečnost byla zvláště v lednu, v únoru a v listopadu. Nejvíce sňatků bylo uzavíráno v listopadu, zvláště proto, že končily zemědělské práce a nastala doba po sklizni, ve které bylo možné finančně výhodně nakoupit potraviny na svatební hostinu.
Co se týče rozložení sňatků ve dnech v týdnu v období 17. a 18. století, tak historicko-demografická zkoumání ukazují, že nejoblíbenějším dnem byla neděle a dále úterý a pondělí. Naopak dnem, kdy se sňatky téměř neuzavíraly, byl pátek, jelikož pátek měl stejně tak jako Velký pátek připomínat Kristovo ukřižování, proto byl považován za postní den.
Ve 20. století vliv církevních tradic spíše upadá, ale nerovnoměrné rozložení sňatků v roce i nadále přetrvává. Zpočátku období se projevuje vliv pověrčivosti. Pověrou, která nejvíce zasáhla do rozložení sňatečnosti, je pověra "svatba v máji, za rok máry", která má za následek nízké zastoupení sňatků v měsíci květnu. Později je rozložení sňatečnosti ovlivňováno například legislativními změnami či pravděpodobností pěkného počasí.
Příkladem zásahu legislativní změny může být například plánované zrušení novomanželských půjček, které mělo za následek zvýšení počtu sňatků v roce 1990. Vliv pravděpodobnosti pěkného počasí získává na síle zvláště po roce 1989, kdy se zvyšuje počet sňatků v letních měsících (červen, září a srpen). I v porevoluční době přetrvává malá oblíbenost května, nicméně tato pověra již ustupuje a při rozhodování o datu svatby je hlavní pravděpodobnost pěkného počasí.
Příčinou výkyvů v rozložení sňatků se v poslední době také stávají „magická data", jako byla například 2. 2. 2002, 22. 2. 2002 nebo zejm. 7. 7. 2007, během kterého proběhlo 4 406 svateb z celkových 10 759 červencových svateb. Co se týče nerovnoměrného rozložení sňatků ve dnech v týdnu, tak se největší oblibě mezi snoubenci těší sobota a pátek. Nerovnoměrné rozložení sňatků v roce se projevuje i v jiných zemích, ovšem v každé oblasti je podmíněno různými skutečnostmi. Na příklad na Slovensku a v Polsku je patrný stále silný vliv katolické tradice a v Polsku se stejně tak jako v Česku projevuje vliv květnové pověry. Výkyvy v rozložení sňatků během roku způsobují i zásady jiných náboženských tradic.
POPULAČNÍ KLIMA
V sedmdesátých letech dvacátého století se v Česku narodilo nezvykle mnoho dětí, zato koncem devadesátých let téhož století to bylo naopak historicky nejméně. Jaké jsou příčiny toho, že během relativně krátké doby došlo k tak velké změně? Změnily se nejrůznější podmínky pro to, aby lidé měli děti. Souhrn těchto podmínek bývá někdy označován pojmem populační klima. Patří sem nejenom materiální zabezpečení, ale i ostatní podmínky, jako např. společenská prestiž rodiny, možnosti seberealizace, hodnotové žebříčky mladé generace apod.
Velkou roli ve formování populačního klimatu také hrají názory mladých lidí (především žen) na rodinu, představy o počtu dětí, které hodlají mít atd. Tyto názory jsou formovány celou řadou individuálních cílů, ale i společenských tlaků, norem a hodnot. V tom se projevuje např. také vztah společnosti k mateřství a dětem a jejich společenská prestiž. Pokud je např. stejně prestižní stát se úspěšnou podnikatelkou, jako být matkou v domácnosti se čtyřmi dětmi, pak je populační klima rodině výrazně nakloněno. Naopak očekávají-li se pracovní kariéra a rodina je vedlejší, projeví se to také na postojích mladé generace k mateřství.
Dalším problémem ovšem také je to, že se lidem nedaří mít tolik dětí, kolik by si přáli. Mohou jim v tom bránit finanční problémy, špatné podmínky pro rodiny s dětmi, nedostatek školek, nedostupné a drahé bydlení, nejisté zaměstnání apod.
Populační klima je zpravidla nakloněno rodině a vyšší plodnosti v době relativní stability, vyšší podpory rodiny a dětí od společnosti. V době velkých společenských a politických změn či finančních krizí je tomu zpravidla naopak.
Do hry ovšem vstupují i další faktory. Lidé se mohou uchýlit do „bezpečí" vlastní rodiny v nepříznivých dobách, kdy je rodina vnímána jako zázemí v jinak nepřátelské společnosti (např. v Protektorátu Čechy a Morava byla relativně vysoká plodnost).
Po revoluci v roce 1989 se lidem otevřely do té doby nevídané možnosti. Najednou bylo možné cestovat, podnikat, studovat či veřejně se angažovat. Tato nabídka nových možností určitým způsobem „odváděla pozornost" od rodiny a člověk se snažil realizovat v jiných oblastech života. Spolu s nutností celospolečenských úspor (tzv. utahováním opasků), rušením nebo omezováním státní podpory mladých manželů a rodin, nedostupností bydlení apod. to vytvářelo podmínky, které nebyly zakládání rodiny a plození dětí příliš nakloněny.
Porovnáme-li to se situací v polovině 70. let 20. století, najdeme výrazné odlišnosti. Tehdejší politický systém se zdál být stabilní a bez velké šance na změnu. Možnosti jednotlivce byly značné omezené a člověk měl většinou život naplánovaný na dlouho dopředu. V této situaci jsou děti vnímány jako téměř jediná možnost smysluplné seberealizace. Přidají-li se k tomu ještě přídavky na děti, porodné, přednostní přidělení bytu rodinám s dětmi a další prostředky populační politiky, vytvoří se podmínky velice příhodné k rození dětí.
SINGLES
Mezi singles (pro tento pojem není užíván český ekvivalent) tradičně řadíme mladé lidi ve věku 20-40 let, kteří jsou ekonomicky nezávislí, nemají konkrétní představu o budoucím životě, mají na určitou dobu jinou než rodinnou životní strategii a jejich základními hodnotami jsou svoboda a nezávislost. Zvolení tohoto životního stylu může ovlivnit mnoho faktorů. Může jít o důsledek situace na sňatkovém trhu, kdy není dostatek mužů či žen (příkladem v Česku může být obtížný výběr partnera z populační vlny sedmdesátých let). Singles také mohou pouze odkládat rozhodnutí o volbě životního partnera na pozdější dobu. Nebo jde o záměrnou volbu nulové reprodukční strategie - jedinec nechce vstupovat do sňatku a zakládat rodinu. Častým důvodem je i potřeba dostatečného materiálního zabezpečení a touha po pohodlném životu, stejně jako touha po flexibilitě a mobilitě. Singlovství může být také reakcí na tradiční způsob života a genderové rozdělení rolí, v takovém případě jde o snahu jít vlastní alternativní cestou. I když jsou singles často spojováni s představou absence vztahů, nemusí to tak vždy být. Existuje několik vztahových alternativ singles:
1) vztah ženatí/vdané a milenka/milenec,
2) „víkendová manželství", ve kterých má pár sice společný byt, ale vlastní ještě byt další; ve společném bytě žijí pouze o víkendech a týden tráví každý sám,
3) vztahy na dálku,
4) „otevřené vztahy", které mají dlouhodobý charakter, ovšem nejsou spojeny s vyhlídkou společného života a často je v nich otevřena možnost dalšího sexuálního partnera,
5) vztah založený na dlouhodobém přátelství, ve kterém není vyloučen sexuální styk,
6) „hra na dokazování si" - tento typ je spíše vlastním ubezpečováním se o tom, že kdyby jedinec chtěl, měl by trvalý vztah.
Hnutí singles můžeme pozorovat ve světě již od začátku 60. let 20. stol. V Česku se ve větší míře objevuje až v devadesátých letech, kdy česká společnost prochází transformací a změnou základních hodnot.
ZDROJE DAT:
Sobotková, P. (2008): Existují mezi českými ženami hodnotově odlišné typy z hlediska očekávané konečné plodnosti? BP, MUNI, Brno.
Tesárková K., Karousová E. (2009): Vývoj sezónnosti sňatečnosti za 50 let časopisu Demografie, Demografie roč. 51, č. 1.
Tomášek, M. (2006): Singles a jejich vztahy; kvalitativní pohled na nesezdané a nekohabitující jednotlivce v České republice, In: Sociologický časopis, roč. 42, č. 1, Sociologický ústav AV ČR, Praha.
http://en.wikipedia.org
http://www.czso.cz
http://www.demografie.info
NÁBOŽENSKÉ POJETÍ MANŽELSTVÍ
Pojetí manželství se liší v závislosti na kulturních a náboženských tradicích. Náboženství dává manželství hlubší rozměr, avšak každé náboženství chápe manželství odlišně, i když v mnoha základních postojích se shodují.
Židovské pojetí manželství
Manželství zde má jasnou spojitost se stvořením člověka. Při židovské svatbě podepisuje ženich manželskou smlouvu, která se nazývá ketuba. Touto smlouvou manžel stvrzuje, že zachová své manželce úctu. Manžel se tímto také zavazuje, že nenechá ženu bez prostředků. Pokud muž nedodrží smlouvu, může si jejím prostřednictvím žena u soudu vymoci rozvod.
Katolické pojetí manželství
Katolická církev chápe manželství jako svátost. Tuto svátost si udílí výlučně jeden muž a jedna žena. Manželství muže a ženy má být obrazem vztahu Ježíše Krista a církve. Manželství se považuje za svátost, pokud jsou oba manželé pokřtění. Sňatek se uzavírá na celý život a je nerozlučný, což znamená, že ukončením manželství je pouze smrt jednoho z nich.
Muslimské pojetí manželství
V tradiční muslimské kultuře je podle Koránu muži umožněno mít až čtyři ženy. Musí však být schopen všechny zabezpečit a měl by je mít všechny stejně rád. Tato tetragynie je však pouze okrajovým jevem. Ženy naopak mohou mít jen jednoho muže. Muslim si může vzít ženu, která je muslimkou, židovkou nebo křesťankou, zato muslimka si smí vzít pouze muslima. Rozvod může iniciovat hlavně manžel, manželka pouze s uvedením důvodu. Rozvody nejsou ale v muslimském světě příliš časté.
SEZÓNNÍ SŇATEČNOST V ČESKU
Trendy ve sňatečnosti se mohou mimo jiné měnit v závislosti na tom, o jaký měsíc či den v týdnu se jedná. Zkoumání sezónnosti sňatečnosti v historii českých zemí ukazuje, že hlavní vliv při výběru termínu sňatku měly církevní tradice. V období 17. až 19. století se svatby nekonaly zvláště před obdobím adventu a půstu a také v době zemědělských prací (senosečí, žní). To znamená, že nejméně sňatků bylo uzavíráno v březnu, v dubnu a v prosinci. Naopak vysoká sňatečnost byla zvláště v lednu, v únoru a v listopadu. Nejvíce sňatků bylo uzavíráno v listopadu, zvláště proto, že končily zemědělské práce a nastala doba po sklizni, ve které bylo možné finančně výhodně nakoupit potraviny na svatební hostinu.
Co se týče rozložení sňatků ve dnech v týdnu v období 17. a 18. století, tak historicko-demografická zkoumání ukazují, že nejoblíbenějším dnem byla neděle a dále úterý a pondělí. Naopak dnem, kdy se sňatky téměř neuzavíraly, byl pátek, jelikož pátek měl stejně tak jako Velký pátek připomínat Kristovo ukřižování, proto byl považován za postní den.
Ve 20. století vliv církevních tradic spíše upadá, ale nerovnoměrné rozložení sňatků v roce i nadále přetrvává. Zpočátku období se projevuje vliv pověrčivosti. Pověrou, která nejvíce zasáhla do rozložení sňatečnosti, je pověra "svatba v máji, za rok máry", která má za následek nízké zastoupení sňatků v měsíci květnu. Později je rozložení sňatečnosti ovlivňováno například legislativními změnami či pravděpodobností pěkného počasí.
Příkladem zásahu legislativní změny může být například plánované zrušení novomanželských půjček, které mělo za následek zvýšení počtu sňatků v roce 1990. Vliv pravděpodobnosti pěkného počasí získává na síle zvláště po roce 1989, kdy se zvyšuje počet sňatků v letních měsících (červen, září a srpen). I v porevoluční době přetrvává malá oblíbenost května, nicméně tato pověra již ustupuje a při rozhodování o datu svatby je hlavní pravděpodobnost pěkného počasí.
Příčinou výkyvů v rozložení sňatků se v poslední době také stávají „magická data", jako byla například 2. 2. 2002, 22. 2. 2002 nebo zejm. 7. 7. 2007, během kterého proběhlo 4 406 svateb z celkových 10 759 červencových svateb. Co se týče nerovnoměrného rozložení sňatků ve dnech v týdnu, tak se největší oblibě mezi snoubenci těší sobota a pátek. Nerovnoměrné rozložení sňatků v roce se projevuje i v jiných zemích, ovšem v každé oblasti je podmíněno různými skutečnostmi. Na příklad na Slovensku a v Polsku je patrný stále silný vliv katolické tradice a v Polsku se stejně tak jako v Česku projevuje vliv květnové pověry. Výkyvy v rozložení sňatků během roku způsobují i zásady jiných náboženských tradic.
POPULAČNÍ KLIMA
V sedmdesátých letech dvacátého století se v Česku narodilo nezvykle mnoho dětí, zato koncem devadesátých let téhož století to bylo naopak historicky nejméně. Jaké jsou příčiny toho, že během relativně krátké doby došlo k tak velké změně? Změnily se nejrůznější podmínky pro to, aby lidé měli děti. Souhrn těchto podmínek bývá někdy označován pojmem populační klima. Patří sem nejenom materiální zabezpečení, ale i ostatní podmínky, jako např. společenská prestiž rodiny, možnosti seberealizace, hodnotové žebříčky mladé generace apod.
Velkou roli ve formování populačního klimatu také hrají názory mladých lidí (především žen) na rodinu, představy o počtu dětí, které hodlají mít atd. Tyto názory jsou formovány celou řadou individuálních cílů, ale i společenských tlaků, norem a hodnot. V tom se projevuje např. také vztah společnosti k mateřství a dětem a jejich společenská prestiž. Pokud je např. stejně prestižní stát se úspěšnou podnikatelkou, jako být matkou v domácnosti se čtyřmi dětmi, pak je populační klima rodině výrazně nakloněno. Naopak očekávají-li se pracovní kariéra a rodina je vedlejší, projeví se to také na postojích mladé generace k mateřství.
Dalším problémem ovšem také je to, že se lidem nedaří mít tolik dětí, kolik by si přáli. Mohou jim v tom bránit finanční problémy, špatné podmínky pro rodiny s dětmi, nedostatek školek, nedostupné a drahé bydlení, nejisté zaměstnání apod.
Populační klima je zpravidla nakloněno rodině a vyšší plodnosti v době relativní stability, vyšší podpory rodiny a dětí od společnosti. V době velkých společenských a politických změn či finančních krizí je tomu zpravidla naopak.
Do hry ovšem vstupují i další faktory. Lidé se mohou uchýlit do „bezpečí" vlastní rodiny v nepříznivých dobách, kdy je rodina vnímána jako zázemí v jinak nepřátelské společnosti (např. v Protektorátu Čechy a Morava byla relativně vysoká plodnost).
Po revoluci v roce 1989 se lidem otevřely do té doby nevídané možnosti. Najednou bylo možné cestovat, podnikat, studovat či veřejně se angažovat. Tato nabídka nových možností určitým způsobem „odváděla pozornost" od rodiny a člověk se snažil realizovat v jiných oblastech života. Spolu s nutností celospolečenských úspor (tzv. utahováním opasků), rušením nebo omezováním státní podpory mladých manželů a rodin, nedostupností bydlení apod. to vytvářelo podmínky, které nebyly zakládání rodiny a plození dětí příliš nakloněny.
Porovnáme-li to se situací v polovině 70. let 20. století, najdeme výrazné odlišnosti. Tehdejší politický systém se zdál být stabilní a bez velké šance na změnu. Možnosti jednotlivce byly značné omezené a člověk měl většinou život naplánovaný na dlouho dopředu. V této situaci jsou děti vnímány jako téměř jediná možnost smysluplné seberealizace. Přidají-li se k tomu ještě přídavky na děti, porodné, přednostní přidělení bytu rodinám s dětmi a další prostředky populační politiky, vytvoří se podmínky velice příhodné k rození dětí.
SINGLES
Mezi singles (pro tento pojem není užíván český ekvivalent) tradičně řadíme mladé lidi ve věku 20-40 let, kteří jsou ekonomicky nezávislí, nemají konkrétní představu o budoucím životě, mají na určitou dobu jinou než rodinnou životní strategii a jejich základními hodnotami jsou svoboda a nezávislost. Zvolení tohoto životního stylu může ovlivnit mnoho faktorů. Může jít o důsledek situace na sňatkovém trhu, kdy není dostatek mužů či žen (příkladem v Česku může být obtížný výběr partnera z populační vlny sedmdesátých let). Singles také mohou pouze odkládat rozhodnutí o volbě životního partnera na pozdější dobu. Nebo jde o záměrnou volbu nulové reprodukční strategie - jedinec nechce vstupovat do sňatku a zakládat rodinu. Častým důvodem je i potřeba dostatečného materiálního zabezpečení a touha po pohodlném životu, stejně jako touha po flexibilitě a mobilitě. Singlovství může být také reakcí na tradiční způsob života a genderové rozdělení rolí, v takovém případě jde o snahu jít vlastní alternativní cestou. I když jsou singles často spojováni s představou absence vztahů, nemusí to tak vždy být. Existuje několik vztahových alternativ singles:
1) vztah ženatí/vdané a milenka/milenec,
2) „víkendová manželství", ve kterých má pár sice společný byt, ale vlastní ještě byt další; ve společném bytě žijí pouze o víkendech a týden tráví každý sám,
3) vztahy na dálku,
4) „otevřené vztahy", které mají dlouhodobý charakter, ovšem nejsou spojeny s vyhlídkou společného života a často je v nich otevřena možnost dalšího sexuálního partnera,
5) vztah založený na dlouhodobém přátelství, ve kterém není vyloučen sexuální styk,
6) „hra na dokazování si" - tento typ je spíše vlastním ubezpečováním se o tom, že kdyby jedinec chtěl, měl by trvalý vztah.
Hnutí singles můžeme pozorovat ve světě již od začátku 60. let 20. stol. V Česku se ve větší míře objevuje až v devadesátých letech, kdy česká společnost prochází transformací a změnou základních hodnot.
ZDROJE DAT:
Sobotková, P. (2008): Existují mezi českými ženami hodnotově odlišné typy z hlediska očekávané konečné plodnosti? BP, MUNI, Brno.
Tesárková K., Karousová E. (2009): Vývoj sezónnosti sňatečnosti za 50 let časopisu Demografie, Demografie roč. 51, č. 1.
Tomášek, M. (2006): Singles a jejich vztahy; kvalitativní pohled na nesezdané a nekohabitující jednotlivce v České republice, In: Sociologický časopis, roč. 42, č. 1, Sociologický ústav AV ČR, Praha.
http://en.wikipedia.org
http://www.czso.cz
http://www.demografie.info