OCEÁNSKÉ POUŠTĚ
Pojem poušť se nepoužívá výhradně pro suchozemské ekosystémy s nedostatkem srážek. Označují se jím také oblasti oceánů s nízkou biologickou produkcí. Primární (fotosyntetická) produkce v mořích je závislá na množství živin a dostupnosti světla. Dostatek světla je pouze ve svrchních vrstvách oceánů, do větších hloubek světlo neproniká a fotosyntéza probíhat nemůže. Největší obsah živin mají pobřežní oblasti a hlubinné vody.
Oceánské pouště se vyznačují velmi malým obsahem živin.
Vyskytují se v tropických a především subtropických oblastech otevřeného oceánu (např. Sargasové moře). V důsledku malého množství fytoplanktonu mají modrou až kobaltově modrou barvu.
V těchto oblastech nedochází k vertikálnímu promíchávání vody, které je nezbytné pro doplnění živin z hlubších vrstev oceánu.
Příčinou je celoroční vysoká teplota povrchové vrstvy vody a velmi výrazná termoklina, tj. vrstva, v níž dochází k rychlému poklesu teploty s hloubkou (cca mezi 300 až 1 000 m). Koncentrace živin v oceánských pouštích je ve srovnání se zimními koncentracemi v mořích mírného pásu pouze jednoprocentní. Jako oázy v pouštích působí v málo úživných tropických vodách korálové útesy. Jsou velmi dobře přizpůsobeny životu ve vodách s nízkým obsahem živin. Minimum živin, které je v ekosystému útesu k dispozici, je neustále recyklováno. V mořích najdeme i další ekosystémy označované tradičně suchozemskými názvy – mořské louky v mělkých pobřežních vodách (do 5 m hloubky) nebo chaluhové lesy v chladnějších pobřežních vodách mírného pásu (do 15 m hloubky).
JAK PŘEŽÍT V POUŠTI
Pouště představují extrémní prostředí pro přežití jakéhokoli organismu, člověka nevyjímaje. Lidské tělo se v poušti musí vyrovnat s úmorným vedrem a slunečním žárem, vody je nedostatek, zastíněná místa prakticky chybějí a denní horko střídá noční chlad nebo dokonce mráz.
Hrozí dehydratace, úpal, úžeh, tepelné vyčerpání, spáleniny od slunce ad.
Při cestě do pouště je proto vhodné dodržovat několik pravidel. Základem je dostatek vody. Tělo vystavené horku reaguje zvýšenou spotřebou tekutin a silným pocením. Tím se organismus sám ochlazuje, ale zároveň vylučuje soli, které mu zpátky musíme dodávat. Proto se kromě vody doporučuje pít také isotonické nápoje obsahující potřebnou energii a minerály. Denní spotřeba tekutin se v poušti pohybuje kolem 4 litrů nebo i více, vše záleží na fyzické zátěži. Velmi důležitý je oděv, který zakrývá celé tělo, nejlépe světlý odrážející sluneční paprsky. Dlouhý rukáv a nohavice nejen, že chrání před spálením, ale zabrání i nadměrnému odpařování vody z pokožky. Potem navlhlé oblečení navíc účinně chladí. Nezbytností je pokrývka hlavy a pevná obuv, která ochrání nohy před rozpáleným pískem či kameny. Praktickým doplňkem jsou sluneční brýle, chránící oči před slunečními paprsky a zároveň před prachovými částečkami, které s sebou unáší pouštní vítr. Použití krémů s vysokým ochranným UV faktorem je samozřejmostí. V poledních hodinách se doporučuje vůbec nevycházet, vhodnější je pobyt venku ráno, později odpoledne nebo během noci. Ale pozor, po západu slunce teplota rychle klesá a výjimkou nejsou ani noční mrazy, proto se při nočních výletech vyplatí přiobléct se.
Všudypřítomným nebezpečím jsou jedovatá zvířata, přes den většinou skrytá, ale večer a v noci aktivní (hadi, štíři). V případě neplánovaného pobytu v poušti je v první řadě důležité šetřit vodou, např. jen vlhčit rty, a najít nebo si vytvořit přístřešek (např. u duny nebo skály). Pokud se někde objevují rostliny, zaručeně je v blízkosti voda. Vodítkem k civilizaci jsou případné cesty, stezky, potrubí nebo zavlažovací kanály. V žádném případě ale není vhodné vydávat se naslepo do pouště.
POUŠTÍ VE STREET VIEW
Na to, aby se člověk podíval do ulic cizích měst nebo na proslulé přírodní scenérie, už dnes nemusí ani vstát z křesla. Stačí si pustit internet a podniknout virtuální 3Dprocházku na Google Street View. A navštívit už tímto způsobem můžete i poušť. V roce 2014 se tým Googlu vydal do pouště Liwa jihovýchodně od Abú Zabí ve Spojených arabských emirátech.
Hlavní „fotografkou“ se při této příležitosti stala velbloudice Raffia.
Vůbec poprvé tak pomohlo při tvorbě Street View zvíře. Procházka pouští ukazuje nekonečné moře přesýpajících se písečných dun, oázy s datlovými palmami i kolemjdoucí velbloudí karavany.
MANHATTAN V POUŠTI
Na jihu Arabského poloostrova najdeme v pouštní krajině východního Jemenu ve městě Shibam nejstarší mrakodrapy na světě.
Mrakodrapy pocházejí většinou z 16. století a jsou postaveny z nepálených cihel a hlíny.
Věžových domů, které mají 5 až 11 pater, se zde dochovalo kolem 500. Nejvyšší budovy mají až 30 metrů. Ve městě najdeme také nejvyšší hliněný minaret měřící 53 metrů. Město Shibam ležící ve vyprahlém údolí Wádí Hadramaut bylo ve starověku významným obchodním centrem a hlavním městem království Hadramautu, neboť tudy vedla významná kadidlová stezka. Díky unikátní architektuře a zachování tradičního způsobu života bylo v roce 1982 staré opevněné město Shibam zapsáno na Seznam památek světového dědictví UNESCO a vysloužilo si označení pouštní Manhattan. V roce 2015 byla lokalita zařazena na Seznam světových památek v ohrožení. Dlouhotrvající ozbrojený konflikt v Jemenu znemožňuje dostatečnou správu i ochranu města.
OCEÁNSKÉ POUŠTĚ
Pojem poušť se nepoužívá výhradně pro suchozemské ekosystémy s nedostatkem srážek. Označují se jím také oblasti oceánů s nízkou biologickou produkcí. Primární (fotosyntetická) produkce v mořích je závislá na množství živin a dostupnosti světla. Dostatek světla je pouze ve svrchních vrstvách oceánů, do větších hloubek světlo neproniká a fotosyntéza probíhat nemůže. Největší obsah živin mají pobřežní oblasti a hlubinné vody.
Oceánské pouště se vyznačují velmi malým obsahem živin.
Vyskytují se v tropických a především subtropických oblastech otevřeného oceánu (např. Sargasové moře). V důsledku malého množství fytoplanktonu mají modrou až kobaltově modrou barvu.
V těchto oblastech nedochází k vertikálnímu promíchávání vody, které je nezbytné pro doplnění živin z hlubších vrstev oceánu.
Příčinou je celoroční vysoká teplota povrchové vrstvy vody a velmi výrazná termoklina, tj. vrstva, v níž dochází k rychlému poklesu teploty s hloubkou (cca mezi 300 až 1 000 m). Koncentrace živin v oceánských pouštích je ve srovnání se zimními koncentracemi v mořích mírného pásu pouze jednoprocentní. Jako oázy v pouštích působí v málo úživných tropických vodách korálové útesy. Jsou velmi dobře přizpůsobeny životu ve vodách s nízkým obsahem živin. Minimum živin, které je v ekosystému útesu k dispozici, je neustále recyklováno. V mořích najdeme i další ekosystémy označované tradičně suchozemskými názvy – mořské louky v mělkých pobřežních vodách (do 5 m hloubky) nebo chaluhové lesy v chladnějších pobřežních vodách mírného pásu (do 15 m hloubky).
JAK PŘEŽÍT V POUŠTI
Pouště představují extrémní prostředí pro přežití jakéhokoli organismu, člověka nevyjímaje. Lidské tělo se v poušti musí vyrovnat s úmorným vedrem a slunečním žárem, vody je nedostatek, zastíněná místa prakticky chybějí a denní horko střídá noční chlad nebo dokonce mráz.
Hrozí dehydratace, úpal, úžeh, tepelné vyčerpání, spáleniny od slunce ad.
Při cestě do pouště je proto vhodné dodržovat několik pravidel. Základem je dostatek vody. Tělo vystavené horku reaguje zvýšenou spotřebou tekutin a silným pocením. Tím se organismus sám ochlazuje, ale zároveň vylučuje soli, které mu zpátky musíme dodávat. Proto se kromě vody doporučuje pít také isotonické nápoje obsahující potřebnou energii a minerály. Denní spotřeba tekutin se v poušti pohybuje kolem 4 litrů nebo i více, vše záleží na fyzické zátěži. Velmi důležitý je oděv, který zakrývá celé tělo, nejlépe světlý odrážející sluneční paprsky. Dlouhý rukáv a nohavice nejen, že chrání před spálením, ale zabrání i nadměrnému odpařování vody z pokožky. Potem navlhlé oblečení navíc účinně chladí. Nezbytností je pokrývka hlavy a pevná obuv, která ochrání nohy před rozpáleným pískem či kameny. Praktickým doplňkem jsou sluneční brýle, chránící oči před slunečními paprsky a zároveň před prachovými částečkami, které s sebou unáší pouštní vítr. Použití krémů s vysokým ochranným UV faktorem je samozřejmostí. V poledních hodinách se doporučuje vůbec nevycházet, vhodnější je pobyt venku ráno, později odpoledne nebo během noci. Ale pozor, po západu slunce teplota rychle klesá a výjimkou nejsou ani noční mrazy, proto se při nočních výletech vyplatí přiobléct se.
Všudypřítomným nebezpečím jsou jedovatá zvířata, přes den většinou skrytá, ale večer a v noci aktivní (hadi, štíři). V případě neplánovaného pobytu v poušti je v první řadě důležité šetřit vodou, např. jen vlhčit rty, a najít nebo si vytvořit přístřešek (např. u duny nebo skály). Pokud se někde objevují rostliny, zaručeně je v blízkosti voda. Vodítkem k civilizaci jsou případné cesty, stezky, potrubí nebo zavlažovací kanály. V žádném případě ale není vhodné vydávat se naslepo do pouště.
POUŠTÍ VE STREET VIEW
Na to, aby se člověk podíval do ulic cizích měst nebo na proslulé přírodní scenérie, už dnes nemusí ani vstát z křesla. Stačí si pustit internet a podniknout virtuální 3Dprocházku na Google Street View. A navštívit už tímto způsobem můžete i poušť. V roce 2014 se tým Googlu vydal do pouště Liwa jihovýchodně od Abú Zabí ve Spojených arabských emirátech.
Hlavní „fotografkou“ se při této příležitosti stala velbloudice Raffia.
Vůbec poprvé tak pomohlo při tvorbě Street View zvíře. Procházka pouští ukazuje nekonečné moře přesýpajících se písečných dun, oázy s datlovými palmami i kolemjdoucí velbloudí karavany.
MANHATTAN V POUŠTI
Na jihu Arabského poloostrova najdeme v pouštní krajině východního Jemenu ve městě Shibam nejstarší mrakodrapy na světě.
Mrakodrapy pocházejí většinou z 16. století a jsou postaveny z nepálených cihel a hlíny.
Věžových domů, které mají 5 až 11 pater, se zde dochovalo kolem 500. Nejvyšší budovy mají až 30 metrů. Ve městě najdeme také nejvyšší hliněný minaret měřící 53 metrů. Město Shibam ležící ve vyprahlém údolí Wádí Hadramaut bylo ve starověku významným obchodním centrem a hlavním městem království Hadramautu, neboť tudy vedla významná kadidlová stezka. Díky unikátní architektuře a zachování tradičního způsobu života bylo v roce 1982 staré opevněné město Shibam zapsáno na Seznam památek světového dědictví UNESCO a vysloužilo si označení pouštní Manhattan. V roce 2015 byla lokalita zařazena na Seznam světových památek v ohrožení. Dlouhotrvající ozbrojený konflikt v Jemenu znemožňuje dostatečnou správu i ochranu města.