- souhrn všech ekonomických činností, které ve státě zajišťují výrobu, dopravu, obchod i poskytování služeb
- cílem hospodářství je uspokojování lidských potřeb prostřednictvím výroby statků a služeb; současně vytváří pracovní místa, příjmy obyvatel i zdroje pro fungování státu
- podobu hospodářství ovlivňují přírodní podmínky, množství surovin, geografická poloha, počet obyvatel, vzdělanost, technologie, politický systém i zapojení do světové ekonomiky
HISTORICKÝ VÝVOJ
Hospodářství provází lidstvo od počátků civilizace. Jeho podoba se během dějin výrazně proměňovala. Každá etapa přinesla změnu nejen ve způsobu výroby, ale také v organizaci společnosti.
- hospodaření prvních lidí bylo založeno na lovu, sběru a rybolovu; lidé vyráběli pouze to, co sami spotřebovali
- přibližně před 10 tisíci lety nastala neolitická revoluce – rozvoj zemědělství a chovu zvířat umožnil vznik trvalých sídel, specializaci práce i první obchod
- ve starověkých civilizacích se rozvíjela řemesla, dálkový obchod i používání peněz; vznikaly první obchodní cesty spojující Evropu, Asii a Afriku
- ve středověku byla většina obyvatel zaměstnána v zemědělství; významnou úlohu získávala města, řemeslníci a obchodníci sdružení v ceších
- zámořské objevy od konce 15. stol. propojily jednotlivé světadíly a položily základy světového obchodu; do Evropy začaly proudit nové suroviny i zemědělské plodiny
Zásadní proměnu hospodářství přinesla průmyslová revoluce. Ruční výrobu nahradily stroje poháněné nejprve vodní silou, později parním strojem a elektřinou. Výroba se soustředila do továren, prudce rostl význam průmyslu i měst a začala rychlá urbanizace.
- první průmyslová revoluce proběhla od druhé poloviny 18. stol.; spojena je zejména s mechanizací výroby a využitím uhlí a páry; druhá průmyslová revoluce na přelomu 19. a 20. století přinesla elektřinu, spalovací motor, chemický průmysl a pásovou výrobu; později následovaly ještě třetí (rozvoj IT od 50. let 20. stol) a čtvrtá (digitalizace, rozvoj AI od začátku 21. stol.) průmyslová revoluce
- po druhé světové válce se ve vyspělých zemích začal snižovat význam průmyslu a rostl podíl služeb; tento proces označujeme jako terciarizaci hospodářství
- na konci 20. stol. se zrychlila globalizace – volnější pohyb zboží, osob, kapitálu i informací mezi státy, růst nadnárodních korporací a vznik institucí usnadňujících světový obchod (např. Světová obchodní organizace)
DĚLENÍ HOSPODÁŘSTVÍ
- nejběžnější je členění podle hospodářských sektorů; rozlišujeme primární sektor (zemědělství, lesnictví, rybolov, těžba), sekundární sektor (průmysl a stavebnictví), terciární sektor (služby), kvartérní sektor (věda, výzkum, informační technologie) a někdy také kvintérní sektor (vrcholové řízení, rozhodování a strategické služby)
- v průběhu lidských dějin docházelo k velkým změnám v uspořádání hospodářství, které souvisely s měnícím se významem jednotlivých odvětví – tyto změny jsou nazývány jako strukturální transformace ekonomiky
- markantní je přesun těžiště napříč třemi základními sektory – dříve dominantní význam zemědělství (primér) se snižoval s nástupem průmyslové výroby (sekundér); na úkor zemědělství rostla zaměstnanost v průmyslu i podíl průmyslu na HDP
- podobně se v průběhu 20. stol. rozšiřoval význam služeb (terciární sektor) na úkor prvních dvou sektorů
- podíl jednotlivých sektorů na hospodářství států udává jejich ekonomickou vyspělost a životní úroveň; zpravidla (až na několik výjimek daných specifickými geografickými podmínkami) platí, čím vyšší podíl zaměstnanosti a tvorby HDP ve vyšším sektoru, tím rozvinutější stát
Přechod mezi jednotlivými etapami však není stejný – závisí na přírodních podmínkách, historickém vývoji i hospodářské politice jednotlivých států.
- původní model tří sektorů byl vytvořen již ve 30.–40. letech 20. stol. (ekonomové A. Fisher, C. Clark a J. Fourastié); stále pestřejší sektor služeb však již od 70. let 20. stol. dal vzniknout dalším kategoriím, které se z terciéru vymezují
- kvartérní sektor zahrnuje činnosti postavené na informacích a znalostech (výzkum a vývoj, vzdělávání, IT, poradenství, finanční a pojišťovací služby, média ad.) a jeho růst je spjatý s rozvojem znalostní ekonomiky (zmíněná třetí a čtvrtá průmyslová revoluce)
- kvintérní sektor je nejužší a nejméně ustálená kategorie – bývá vymezena jako nejvyšší úroveň rozhodování a řízení (vrcholový management, vládní elity, vedení velkých institucí, špičkový vědecký výzkum ad.)
Kvartér a kvintér tak nejsou dalším, samostatným odvětvím vedle zemědělství, průmyslu a služeb – naopak se s nimi prolínají a pomáhají jim v rozvoji. Od prvních tří sektorů se neodlišují podle toho, čím se firma nebo instituce zabývá, ale podle toho, jakou práci na dané pozici lidé dělají.
- příkladem může být automobilová továrna (sekundér), kde pracuje konstruktér, navrhující nový model (kvartér), a o jejímž směru vývoje rozhoduje ředitel (kvintér)
- ekonomiku států jde dále dělit podle vlastnictví (veřejný, soukromý, neziskový sektor), podle ekonomického systému (tradiční, tržní, centrálně plánovaná, smíšená – v současnosti nejrozšířenější), podle stupně vyspělosti (rozvinuté, rozvojové, nejméně rozvinuté) ad.
Zdroje dat:
- https://www.dejepis.com
- https://ourworldindata.org
- https://www.imf.org
- https://unctad.org
- souhrn všech ekonomických činností, které ve státě zajišťují výrobu, dopravu, obchod i poskytování služeb
- cílem hospodářství je uspokojování lidských potřeb prostřednictvím výroby statků a služeb; současně vytváří pracovní místa, příjmy obyvatel i zdroje pro fungování státu
- podobu hospodářství ovlivňují přírodní podmínky, množství surovin, geografická poloha, počet obyvatel, vzdělanost, technologie, politický systém i zapojení do světové ekonomiky
HISTORICKÝ VÝVOJ
Hospodářství provází lidstvo od počátků civilizace. Jeho podoba se během dějin výrazně proměňovala. Každá etapa přinesla změnu nejen ve způsobu výroby, ale také v organizaci společnosti.
- hospodaření prvních lidí bylo založeno na lovu, sběru a rybolovu; lidé vyráběli pouze to, co sami spotřebovali
- přibližně před 10 tisíci lety nastala neolitická revoluce – rozvoj zemědělství a chovu zvířat umožnil vznik trvalých sídel, specializaci práce i první obchod
- ve starověkých civilizacích se rozvíjela řemesla, dálkový obchod i používání peněz; vznikaly první obchodní cesty spojující Evropu, Asii a Afriku
- ve středověku byla většina obyvatel zaměstnána v zemědělství; významnou úlohu získávala města, řemeslníci a obchodníci sdružení v ceších
- zámořské objevy od konce 15. stol. propojily jednotlivé světadíly a položily základy světového obchodu; do Evropy začaly proudit nové suroviny i zemědělské plodiny
Zásadní proměnu hospodářství přinesla průmyslová revoluce. Ruční výrobu nahradily stroje poháněné nejprve vodní silou, později parním strojem a elektřinou. Výroba se soustředila do továren, prudce rostl význam průmyslu i měst a začala rychlá urbanizace.
- první průmyslová revoluce proběhla od druhé poloviny 18. stol.; spojena je zejména s mechanizací výroby a využitím uhlí a páry; druhá průmyslová revoluce na přelomu 19. a 20. století přinesla elektřinu, spalovací motor, chemický průmysl a pásovou výrobu; později následovaly ještě třetí (rozvoj IT od 50. let 20. stol) a čtvrtá (digitalizace, rozvoj AI od začátku 21. stol.) průmyslová revoluce
- po druhé světové válce se ve vyspělých zemích začal snižovat význam průmyslu a rostl podíl služeb; tento proces označujeme jako terciarizaci hospodářství
- na konci 20. stol. se zrychlila globalizace – volnější pohyb zboží, osob, kapitálu i informací mezi státy, růst nadnárodních korporací a vznik institucí usnadňujících světový obchod (např. Světová obchodní organizace)
DĚLENÍ HOSPODÁŘSTVÍ
- nejběžnější je členění podle hospodářských sektorů; rozlišujeme primární sektor (zemědělství, lesnictví, rybolov, těžba), sekundární sektor (průmysl a stavebnictví), terciární sektor (služby), kvartérní sektor (věda, výzkum, informační technologie) a někdy také kvintérní sektor (vrcholové řízení, rozhodování a strategické služby)
- v průběhu lidských dějin docházelo k velkým změnám v uspořádání hospodářství, které souvisely s měnícím se významem jednotlivých odvětví – tyto změny jsou nazývány jako strukturální transformace ekonomiky
- markantní je přesun těžiště napříč třemi základními sektory – dříve dominantní význam zemědělství (primér) se snižoval s nástupem průmyslové výroby (sekundér); na úkor zemědělství rostla zaměstnanost v průmyslu i podíl průmyslu na HDP
- podobně se v průběhu 20. stol. rozšiřoval význam služeb (terciární sektor) na úkor prvních dvou sektorů
- podíl jednotlivých sektorů na hospodářství států udává jejich ekonomickou vyspělost a životní úroveň; zpravidla (až na několik výjimek daných specifickými geografickými podmínkami) platí, čím vyšší podíl zaměstnanosti a tvorby HDP ve vyšším sektoru, tím rozvinutější stát
Přechod mezi jednotlivými etapami však není stejný – závisí na přírodních podmínkách, historickém vývoji i hospodářské politice jednotlivých států.
- původní model tří sektorů byl vytvořen již ve 30.–40. letech 20. stol. (ekonomové A. Fisher, C. Clark a J. Fourastié); stále pestřejší sektor služeb však již od 70. let 20. stol. dal vzniknout dalším kategoriím, které se z terciéru vymezují
- kvartérní sektor zahrnuje činnosti postavené na informacích a znalostech (výzkum a vývoj, vzdělávání, IT, poradenství, finanční a pojišťovací služby, média ad.) a jeho růst je spjatý s rozvojem znalostní ekonomiky (zmíněná třetí a čtvrtá průmyslová revoluce)
- kvintérní sektor je nejužší a nejméně ustálená kategorie – bývá vymezena jako nejvyšší úroveň rozhodování a řízení (vrcholový management, vládní elity, vedení velkých institucí, špičkový vědecký výzkum ad.)
Kvartér a kvintér tak nejsou dalším, samostatným odvětvím vedle zemědělství, průmyslu a služeb – naopak se s nimi prolínají a pomáhají jim v rozvoji. Od prvních tří sektorů se neodlišují podle toho, čím se firma nebo instituce zabývá, ale podle toho, jakou práci na dané pozici lidé dělají.
- příkladem může být automobilová továrna (sekundér), kde pracuje konstruktér, navrhující nový model (kvartér), a o jejímž směru vývoje rozhoduje ředitel (kvintér)
- ekonomiku států jde dále dělit podle vlastnictví (veřejný, soukromý, neziskový sektor), podle ekonomického systému (tradiční, tržní, centrálně plánovaná, smíšená – v současnosti nejrozšířenější), podle stupně vyspělosti (rozvinuté, rozvojové, nejméně rozvinuté) ad.
Zdroje dat:
- https://www.dejepis.com
- https://ourworldindata.org
- https://www.imf.org
- https://unctad.org
