Uhlí je po ropě druhou nevyužívanější energetickou surovinou a hlavní surovinou pro výrobu elektrické energie. V roce 2023 činil podíl uhlí na výrobě elektrické energie přibližně 35 %.

Uhlí je hnědá, černá nebo hnědočerná hořlavá hornina, která vzniká přeměnou rostlin a živočichů. Jejich těla po odumření klesají pod vodní hladinu a v prostředí bez kyslíku se postupně přeměňují na rašelinu a uhlí. Většina ložisek uhlí pochází z období prvohor (tj. před 245 až 570 mil. let), menší rozsah mají ložiska z druhohor a třetihor. Čím je uhlí starší, tím více uhlíku obsahuje, a je tím pádem kvalitnější. Podle obsahu uhlíku rozlišujeme lignit (až 60 % uhlíku), hnědé uhlí, černé uhlí a antracit (více než 90 % uhlíku). Uhlí se získává povrchovou nebo hlubinnou těžbou. Jeho těžba celosvětově stále roste, v roce 2024 se vytěžilo 8,7 mld. tun uhlí. Nejvíce v Číně (48 %), Indii (11 %) a Indonésii (9 %). Nejvíce uhlí se spotřebuje v Číně, v Indii a v USA.

Jako zdroj energie začalo být uhlí využíváno v 16. století v Anglii. Od té doby je klíčovou energetickou surovinou, využití nachází i v chemickém a hutnickém průmyslu. Výhodou uhlí je relativně jednoduchá těžba, neškodné skladování, poměrně rovnoměrné rozložení zásob a snadné využití k výrobě elektřiny a tepla. Nevýhodou uhlí je neobnovitelnost a negativní vliv těžby i spalování na životní prostředí. Spalováním uhlí jsou do ovzduší vypouštěny oxidy síry a dusíku, oxid uhličitý, arsen a velké množství popela a prachu. Energetika se tak výrazně podílí na vzniku smogu, kyselých dešťů nebo zesilování skleníkového efektu.

Světové zásoby uhlí jsou aktuálně odhadovány na cca 1 000 mld. tun, což by při současné spotřebě stačilo na následujících 120 let. Největší naleziště se nacházejí ve Spojených státech, v Rusku, Číně, Austrálii a Indii.