Předpokladem ekonomie je, že se člověk chová rozumně (racionálně). To znamená, že každý využívá nabízených příležitostí a zdrojů k tomu, aby dosáhl uspokojení svých cílů. Každý z nás má cíle jiné, ale ať jsou jakékoliv, každý nějaké cíle máme. A je přirozené, že se snažíme chovat tak, abychom tyto cíle uspokojili. Bez cílů totiž neexistuje jednání, pouze strojové chování. Nežijeme ovšem v ráji, kde je všeho dost pro dosažení jakéhokoliv cíle. Omezujícími faktory jsou zdroje (co máme k dispozici) a příležitosti (jaké cesty se nám naskýtají). Proto se musíme rozhodovat - volit mezi alternativami.
Každé lidské chování je tedy nějakým způsobem motivované. Máme nějaké cíle a vyrovnáváme se s omezenými zdroji a dostupnými příležitostmi tak, abychom našim cílům co nejvíce prospěli. Každá volba ale znamená nějakou oběť, protože když jsme se rozhodli pro něco, obětovali jsme vše ostatní, pro co jsme se nerozhodli. Každé rozhodnutí tedy přináší náklad v podobě obětované příležitosti. A protože každá volba něco stojí, rozhodujeme se nejen zda, ale také nakolik něco uděláme. Své zdroje tedy rozdělujeme mezi různé příležitosti tak, že vybereme vždy tu příležitost, která v daný moment slibuje větší uspokojení našich cílů. A to platí jak pro investování na burze, tak třeba při nákupu potravin.
Ekonomie rovněž předpokládá, že člověk je ostražitý, aby si všiml různých příležitostí, a činorodý, aby příležitostí využil. Člověk ale ne vždy vše pečlivě zvažuje. Někdy se chová rutinně. V rámci ušetření času používá užitečné zkratky, aby se mohl věnovat něčemu přínosnějšímu. I toto rutinní chování ale člověk je schopen změnit a čas od času přizpůsobit nové situaci. Což souvisí s tím, proč se na následujících stránkách budeme zabývat ekonomickými principy. Díky jejich znalosti totiž nebudeme tolik závislí na zvycích, které jsme si osvojili, a na předsudcích, které jsme si třeba ani neuvědomovali. Budeme lépe schopni je změnit a budeme ostražitější a činorodější v dnešním finančním světě.

Každý z nás má cíle, ale zdrojů pro tyto cíle není neomezeně mnoho. Vždyť na Zemi nás žije sedm miliard, především kvůli prudkému nárůstu během posledních sta let. Neexistuje tolik volného prostoru, pitné vody či lesů, aby byli uspokojeni všichni. Zdroje jsou vzácné.
Bez koordinace našich cílů by nastal chaos. Je třeba určit nějaká základní pravidla hry. Například provoz na dálnici funguje, aniž by jej někdo stále organizoval. Stačí, aby řidiči dodržovali daná pravidla, vše ostatní zařídí jejich racionální chování. Díky pravidlům totiž vědí, co mohou jeden od druhého očekávat, takže mohou plánovat, anebo přizpůsobovat svoje plány změněné situaci - vhodně nastavená pravidla koordinují lidská očekávání a lidské plány, čímž umožňují lidem naplňovat své cíle, jak jen je to možné.
Obdobou pravidel silničního provozu jsou v celé lidské společnosti soukromá vlastnická práva. Ta určují, co je čí, kdo na co právo má a kdo nemá. Určují, jakým způsobem se máme v tomto světě chovat, když chceme dosáhnout svých cílů: využívat svoje vlastnictví a směňovat ho s ostatními. Skrze dobrovolný styk s ostatními jsme schopni dosahovat svých cílů. A nejen to, vzájemnou spoluprací umíme vytvořit příležitosti a bohatství, na které bychom sami nikdy nedosáhli. Společnosti založené na soukromých vlastnických právech říkáme tržní společnost.
Tržní hospodářství spočívá na třech pilířích: na tom, že vlastnická práva jsou jasně vymezená, vynucovaná a volně směnitelná. Kdyby totiž lidé nevěděli, čí co je, spíš by o věci bojovali, než aby je směňovali. Proto je nezbytné, aby v zemi dobře fungoval parlament a soudy. Dále, kdyby lidé věděli, co je čí, ale nemohli by svoje vlastnictví bránit, zase by to spíš skončilo bojem - proto je nutné, aby dobře fungovala policie a armáda. A konečně, kdyby všechno bylo jasné a vynucené, ale nesměli jsme svoje vlastnictví směňovat, nemohla by nastat dělba práce a konkurence, ani s tím spojený pokrok a bohatství. Proto je nutné, aby byl v zemi podporován svobodný obchod.