SOCIÁLNÍ A EKONOMICKÉ DŮSLEDKY STÁRNUTÍ ČESKÉ POPULACE
V současné době je důchodový věk mužů necelých 63 let a žen se dvěma dětmi necelých 60 let. V kolika letech však půjdou do důchodu letos narozené děti? Podle současné legislativy by to mělo být v 65 letech, jenže podle legislativy platné v roce 2017 to mohlo být klidně v 73 letech. Důchodový věk sice v r. 2018 dostal strop, pokud ale politici dají na doporučení demografů, dlouho nevydrží.
Češi mají podle dnešních pravidel, podle nichž je věk odchodu do důchodu počítán, trávit v důchodu čtvrtinu života. Vychází se z předpokládaného věku dožití při vstupu do důchodu. S tím, jak tento věk dál velmi pravděpodobně poroste, by příští vlády měly reagovat i na zmíněné demografické studie a zvyšovat věk odchodu do důchodu. „Zpráva o důchodovém systému v příštím roce pravděpodobně naznačí, že důchodový věk pro dosažení cíle, tedy v průměru jedné čtvrtiny života v důchodu, by měl být u generace narozené v roce 1994 stanoven na úrovni 68,6 roku“, přiznává ministerstvo práce a sociálních věcí.
Třeba v roce 2040 jen kvůli samotnému zastropování vzroste počet důchodců přibližně o 200 tisíc. A stejně se sníží počet plátců pojistného. Důchodový účet a státní rozpočet i bez zastropování budou pod tlakem stárnutí české populace.
V měnících se pravidlech však vidí velký problém ekonom Jiří Šatava: „Nekončící změny v nastavení důchodového věku snižují důvěru ve stabilitu podmínek nároku na důchod nebo jeho výši. Logickým důsledkem bude to, že se občané dlouhodobě na důchod nebudou připravovat, protože nevědí, co mohou očekávat. Bohužel v r. 2018 k tomu vláda zastropováním důchodového věku přispěla a nutí některou z budoucích vlád k prolomení 65letého stropu důchodového věku.“
V současné době tvoří osoby s nárokem na starobní důchod cca pětinu všech obyvatel. Tento podíl se bude i přes zvyšující se věk odchodu do důchodu postupně zvyšovat a v polovině století bude tvořit skoro 30 %.
Do roku 2050 se sníží podíl osob v produktivním věku ze současných 65 % na 56 %. Ekonomické důsledky stárnutí populace se ale projevují i v oblasti financování zdravotní péče. Je pochopitelné, že lidé ve vyšším věku potřebují zdravotní péči častěji a ve větším rozsahu než lidé mladší. Velmi zjednodušeně lze konstatovat, že čím starší člověk, tím větší výdaje pro státní rozpočet.
Růst podílu seniorů přináší růst nákladů na sociální zabezpečení a zdravotní péči, nedostatek pracovních sil na trhu práce a financování důchodového systému.
Tento proces už probíhá: stále se zmenšující část populace vykonává ekonomickou činnost, z níž odvádí daně, dávky zdravotního a sociálního pojištění apod., které jsou potřebné k zajištění důchodů a sociální a lékařské péče starším lidem.
Staří lidé samozřejmě představují finanční zátěž i z hlediska rodinného rozpočtu. Navíc, pokud senioři vyžadují péči, kterou nemohou příbuzní poskytnout, je třeba umístit staré lidi do domova důchodců. Velkým problémem do budoucna tak bude dostatek kapacit v těchto zařízeních. V domovech důchodců je v celorepublikovém průměru 28 lůžek na 1 000 obyvatel nad 65 let.
Jiří Horecký, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb, však tvrdí, že „je v Česku v domovech pro seniory lůžek dostatek, nejsou ale optimálně rozmístěna a jsou využívána lidmi, kteří v domově důchodců ještě být nemusejí“.
SUCHO V ČESKU
V rámci probíhající změny klimatu, která se dle odborníků děje zejména kvůli antropogenním vlivům, začíná docházet ke zvyšování četnosti a intenzity extrémních jevů s ničivými důsledky, jako jsou vysoké teploty, sucha, přívalové deště, povodně či cyklony. V oblasti mírného pásma s kontinentálním klimatem, tedy i v rámci Česka, lze již v posledních letech pozorovat snížení četnosti chladných dní a nocí, a naopak zvýšení počtu horkých dní a nocí a obecně vyšší teploty a sušší podmínky.
Oteplování může mít do budoucna za následek snížení biologické rozmanitosti, ústup stávajících ekosystémů, snížení kvality pitné vody či snížení celkových zásob podzemních vod.
Sucho je poměrně relativní pojem, jehož vnímání se liší v různých oblastech podle zavedených zvyklostí. Co je považováno za sucho v oblastech tropických deštných lesů (týden bez deště), nemůže být považováno za sucho v pouštních oblastech, kde roční srážky čítají méně než 180 mm. V obecnějším slova smyslu dochází k suchu při nedostatku srážek v delším časovém období (v Česku v řádu týdnů až měsíců), což vede k nedostatku vody v krajině, tudíž i pro lidské potřeby.
SOUČASNÉ SUCHO
Nejvýznamnější sucho v zaznamenané historii Česka, doprovázené navíc významně vyššími teplotami než během historických suchých období, se odehrává nyní – od roku 2014 až do současnosti. „Zatímco v historii zaznamenaná sucha byla maximálně tříletá, v současnosti se jedná již o šestý rok v řadě,“ uvedl ředitel Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) Mark Rieder.
Míru sucha na území Česka zjišťuje integrovaný systém Monitor sucha na portálu Intersucho.cz pomocí dat ČHMÚ. Ke sledování intenzity sucha využívá vedle označení oblastí „bez rizika sucha“ šestistupňovou škálu, kde první stupeň znamená „sníženou úroveň půdní vláhy“, zatímco nejvyšší šestý pak „extrémní sucho“. Zatím nejvyššího stavu dosáhlo sucho v Česku na začátku července roku 2019, kdy „extrémní sucho“ zasáhlo přesně polovinu území, zatímco podíl území „bez rizika sucha“ či pouze se „sníženou úrovní půdní vláhy“ byl jen v řádu jednotek procent.
Podle odborníků je třeba podporovat zadržování vody v krajině a zároveň také vytvářet rezervy pro zásobování pitnou vodou.
ŠPATNÉ HOSPODAŘENÍ S PŮDOU
Problém je rovněž například v dlouhodobě špatném zemědělském využívání půdy. Za socialismu docházelo ke slučování pozemků do velkých ploch, k rozorávání mezí a likvidaci mnoha krajinných prvků. A náprava jde i po 30 letech od opuštění centrálně plánované ekonomiky velmi pomalu. Na naprosté většině zemědělské půdy totiž v Česku hospodaří velké podniky, které ji mají v nájmu, a vytvářejí mohutné produkční plochy monokultur neschopné čelit současným extrémním výkyvům počasí. Kvůli narůstající bouřkové činnosti bude na takových plochách docházet nejen k nezadržení vody v krajině, ale navíc i k odplavení úrodné svrchní části půdy, a půda tak bude dál degradovat.
„V naší krajině se nehospodaří dobře. Všichni jsme doufali, že po listopadu 1989 se toho ujmou vlastníci půdy, kteří by hospodařili odpovědně. To se bohužel nestalo, a to z jednoduchého důvodu: vlastníci i vesnické elity byli definitivně rozprášeni komunistickým režimem a už není cesty zpět. Osvícených zemědělců je zanedbatelné procento. I když někdo na vesnici udělá něco prokazatelně dobrého, setkává se pak s obrovskou opozicí,“ uvádí k problematice ekolog, geochemik a bývalý politik Bedřich Moldan s tím, že návrat k přirozenému systému hospodaření, který se utvářel po staletí, je možný v případě, že se nastavená pravidla začnou dodržovat, což se nyní neděje.
TYPY SUCHA V ČESKU:
Meteorologické – menší počet srážek, než je v daném období normální.
Zemědělské – sucho v půdě, plodiny nemají dostatek vláhy.
Hydrologické – citelné snížení hladin vodních toků.
Sociálně-ekonomické – nedostatek pitné vody pro obyvatele či užitkové vody pro průmysl; obecně významný dopad na kvalitu života.
SOCIÁLNÍ A EKONOMICKÉ DŮSLEDKY STÁRNUTÍ ČESKÉ POPULACE
V současné době je důchodový věk mužů necelých 63 let a žen se dvěma dětmi necelých 60 let. V kolika letech však půjdou do důchodu letos narozené děti? Podle současné legislativy by to mělo být v 65 letech, jenže podle legislativy platné v roce 2017 to mohlo být klidně v 73 letech. Důchodový věk sice v r. 2018 dostal strop, pokud ale politici dají na doporučení demografů, dlouho nevydrží.
Češi mají podle dnešních pravidel, podle nichž je věk odchodu do důchodu počítán, trávit v důchodu čtvrtinu života. Vychází se z předpokládaného věku dožití při vstupu do důchodu. S tím, jak tento věk dál velmi pravděpodobně poroste, by příští vlády měly reagovat i na zmíněné demografické studie a zvyšovat věk odchodu do důchodu. „Zpráva o důchodovém systému v příštím roce pravděpodobně naznačí, že důchodový věk pro dosažení cíle, tedy v průměru jedné čtvrtiny života v důchodu, by měl být u generace narozené v roce 1994 stanoven na úrovni 68,6 roku“, přiznává ministerstvo práce a sociálních věcí.
Třeba v roce 2040 jen kvůli samotnému zastropování vzroste počet důchodců přibližně o 200 tisíc. A stejně se sníží počet plátců pojistného. Důchodový účet a státní rozpočet i bez zastropování budou pod tlakem stárnutí české populace.
V měnících se pravidlech však vidí velký problém ekonom Jiří Šatava: „Nekončící změny v nastavení důchodového věku snižují důvěru ve stabilitu podmínek nároku na důchod nebo jeho výši. Logickým důsledkem bude to, že se občané dlouhodobě na důchod nebudou připravovat, protože nevědí, co mohou očekávat. Bohužel v r. 2018 k tomu vláda zastropováním důchodového věku přispěla a nutí některou z budoucích vlád k prolomení 65letého stropu důchodového věku.“
V současné době tvoří osoby s nárokem na starobní důchod cca pětinu všech obyvatel. Tento podíl se bude i přes zvyšující se věk odchodu do důchodu postupně zvyšovat a v polovině století bude tvořit skoro 30 %.
Do roku 2050 se sníží podíl osob v produktivním věku ze současných 65 % na 56 %. Ekonomické důsledky stárnutí populace se ale projevují i v oblasti financování zdravotní péče. Je pochopitelné, že lidé ve vyšším věku potřebují zdravotní péči častěji a ve větším rozsahu než lidé mladší. Velmi zjednodušeně lze konstatovat, že čím starší člověk, tím větší výdaje pro státní rozpočet.
Růst podílu seniorů přináší růst nákladů na sociální zabezpečení a zdravotní péči, nedostatek pracovních sil na trhu práce a financování důchodového systému.
Tento proces už probíhá: stále se zmenšující část populace vykonává ekonomickou činnost, z níž odvádí daně, dávky zdravotního a sociálního pojištění apod., které jsou potřebné k zajištění důchodů a sociální a lékařské péče starším lidem.
Staří lidé samozřejmě představují finanční zátěž i z hlediska rodinného rozpočtu. Navíc, pokud senioři vyžadují péči, kterou nemohou příbuzní poskytnout, je třeba umístit staré lidi do domova důchodců. Velkým problémem do budoucna tak bude dostatek kapacit v těchto zařízeních. V domovech důchodců je v celorepublikovém průměru 28 lůžek na 1 000 obyvatel nad 65 let.
Jiří Horecký, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb, však tvrdí, že „je v Česku v domovech pro seniory lůžek dostatek, nejsou ale optimálně rozmístěna a jsou využívána lidmi, kteří v domově důchodců ještě být nemusejí“.
SUCHO V ČESKU
V rámci probíhající změny klimatu, která se dle odborníků děje zejména kvůli antropogenním vlivům, začíná docházet ke zvyšování četnosti a intenzity extrémních jevů s ničivými důsledky, jako jsou vysoké teploty, sucha, přívalové deště, povodně či cyklony. V oblasti mírného pásma s kontinentálním klimatem, tedy i v rámci Česka, lze již v posledních letech pozorovat snížení četnosti chladných dní a nocí, a naopak zvýšení počtu horkých dní a nocí a obecně vyšší teploty a sušší podmínky.
Oteplování může mít do budoucna za následek snížení biologické rozmanitosti, ústup stávajících ekosystémů, snížení kvality pitné vody či snížení celkových zásob podzemních vod.
Sucho je poměrně relativní pojem, jehož vnímání se liší v různých oblastech podle zavedených zvyklostí. Co je považováno za sucho v oblastech tropických deštných lesů (týden bez deště), nemůže být považováno za sucho v pouštních oblastech, kde roční srážky čítají méně než 180 mm. V obecnějším slova smyslu dochází k suchu při nedostatku srážek v delším časovém období (v Česku v řádu týdnů až měsíců), což vede k nedostatku vody v krajině, tudíž i pro lidské potřeby.
SOUČASNÉ SUCHO
Nejvýznamnější sucho v zaznamenané historii Česka, doprovázené navíc významně vyššími teplotami než během historických suchých období, se odehrává nyní – od roku 2014 až do současnosti. „Zatímco v historii zaznamenaná sucha byla maximálně tříletá, v současnosti se jedná již o šestý rok v řadě,“ uvedl ředitel Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) Mark Rieder.
Míru sucha na území Česka zjišťuje integrovaný systém Monitor sucha na portálu Intersucho.cz pomocí dat ČHMÚ. Ke sledování intenzity sucha využívá vedle označení oblastí „bez rizika sucha“ šestistupňovou škálu, kde první stupeň znamená „sníženou úroveň půdní vláhy“, zatímco nejvyšší šestý pak „extrémní sucho“. Zatím nejvyššího stavu dosáhlo sucho v Česku na začátku července roku 2019, kdy „extrémní sucho“ zasáhlo přesně polovinu území, zatímco podíl území „bez rizika sucha“ či pouze se „sníženou úrovní půdní vláhy“ byl jen v řádu jednotek procent.
Podle odborníků je třeba podporovat zadržování vody v krajině a zároveň také vytvářet rezervy pro zásobování pitnou vodou.
ŠPATNÉ HOSPODAŘENÍ S PŮDOU
Problém je rovněž například v dlouhodobě špatném zemědělském využívání půdy. Za socialismu docházelo ke slučování pozemků do velkých ploch, k rozorávání mezí a likvidaci mnoha krajinných prvků. A náprava jde i po 30 letech od opuštění centrálně plánované ekonomiky velmi pomalu. Na naprosté většině zemědělské půdy totiž v Česku hospodaří velké podniky, které ji mají v nájmu, a vytvářejí mohutné produkční plochy monokultur neschopné čelit současným extrémním výkyvům počasí. Kvůli narůstající bouřkové činnosti bude na takových plochách docházet nejen k nezadržení vody v krajině, ale navíc i k odplavení úrodné svrchní části půdy, a půda tak bude dál degradovat.
„V naší krajině se nehospodaří dobře. Všichni jsme doufali, že po listopadu 1989 se toho ujmou vlastníci půdy, kteří by hospodařili odpovědně. To se bohužel nestalo, a to z jednoduchého důvodu: vlastníci i vesnické elity byli definitivně rozprášeni komunistickým režimem a už není cesty zpět. Osvícených zemědělců je zanedbatelné procento. I když někdo na vesnici udělá něco prokazatelně dobrého, setkává se pak s obrovskou opozicí,“ uvádí k problematice ekolog, geochemik a bývalý politik Bedřich Moldan s tím, že návrat k přirozenému systému hospodaření, který se utvářel po staletí, je možný v případě, že se nastavená pravidla začnou dodržovat, což se nyní neděje.
TYPY SUCHA V ČESKU:
Meteorologické – menší počet srážek, než je v daném období normální.
Zemědělské – sucho v půdě, plodiny nemají dostatek vláhy.
Hydrologické – citelné snížení hladin vodních toků.
Sociálně-ekonomické – nedostatek pitné vody pro obyvatele či užitkové vody pro průmysl; obecně významný dopad na kvalitu života.