ZEMĚDĚLSTVÍ
➠ zemědělství patří společně s navazující potravinářskou výrobou k tradičním odvětvím národního hospodářství a je zároveň nedílnou součástí českého venkova
➠ zemědělská půda tvoří více než polovinu území Česka (4,2 mil. ha), ale zhruba polovina se nachází v oblastech méně příznivých pro hospodaření
➠ v současnosti se hospodaří na 3,5 mil. ha půdy, z nich zhruba 71 % tvoří orná půda a 28 % trvalé travní porosty, tj. louky a pastviny (zejména v horských a podhorských oblastech)
➠ podíl zemědělství na hrubé přidané hodnotě (HPH) i zaměstnanosti se pohybuje kolem 2,5 %, tj. z hlediska podílu na HPH mírně nad evropským průměrem, z hlediska zaměstnanosti pod průměrem EU
České zemědělství má převážně velkovýrobní charakter, čímž se výrazně liší od většiny evropských zemí.
➠ v r. 2017 dosáhla zemědělská produkce 133 mld. Kč
➠ hlavní význam zemědělství spočívá v produkci potravin, průmyslových a energetických surovin, rozvoji venkova a v údržbě a péči o krajinu
ZEMĚDĚLSTVÍ PŘED ROKEM 1989
➠ v poválečném období prošlo české, resp. československé zemědělství výraznými změnami
➠ od r. 1948 docházelo k zabavování hospodářských usedlostí a ke kolektivizaci půdy a majetku; vznikly velké zemědělské podniky typu JZD (jednotné zemědělské družstvo) a státních statků; produkce byla státem řízená; cílem bylo zajištění potravinové soběstačnosti
➠ v následujících dekádách se snižoval počet JZD a státních statků a rostla plocha, která se obdělávala; z menších polí a luk se staly rozsáhlé lány; to umožnilo využití těžké techniky; hospodářská zvířata se soustředila do velkochovů a louky v podhorských a horských oblastech byly rozorány pro potřeby rostlinné výroby; vzrostlo užívání pesticidů a průmyslových hnojiv
➠ zprůmyslnění a intenzifikace výroby způsobily problémy v oblasti životního prostředí, s nimiž se potýkáme dodnes
ZEMĚDĚLSTVÍ PO ROCE 1989
➠ po roce 1989 se s ohledem na potřeby trhu začala měnit struktura zemědělské výroby a zásadním krokem byly také majetkoprávní změny – navracení půdy a majetku původním vlastníkům (restituce), transformace zemědělských družstev a privatizace státního majetku; v 90. letech už soukromníci hospodařili na pětině rozlohy zemědělské půdy
➠ došlo k prudkému poklesu zemědělské produkce, hektarových výnosů a stavů hospodářských zvířat, snížení spotřeby průmyslových hnojiv a snížení počtu pracovníků; postupně se snižovala výměra orné půdy (zejména osevních ploch brambor, cukrovky a pícnin) a naopak rostly plochy luk a pastvin, zejména v horských a podhorských oblastech nevhodných pro rostlinnou výrobu (svažitý terén, méně úrodné půdy, drsnější klima)
ZEMĚDĚLSTVÍ PO VSTUPU DO EU
➠ po vstupu Česka do EU v roce 2004 a přijetí Společné zemědělské politiky (SZP EU) se postupně podařilo zastavit propad v oblasti rostlinné a později i živočišné produkce
➠ po roce 2010 se stabilizoval i počet pracovníků v zemědělství
➠ prudce vzrostl objem dotací do zemědělství; v letech 2014–2020 mohli čeští zemědělci čerpat z unijního rozpočtu až 210 mld. Kč; v období 2021 až 2027 bude možné čerpat až 199 mld. Kč; od roku 2013 tvoří přímé platby z EU 90 % všech dotací
➠ v reakci na kritéria získávání dotací a konkurenci na trhu došlo ke změně struktury zemědělské výroby – snížení stavů prasat, drůbeže a skotu, snižování výměry krmných plodin a komodit náročných na množství a kvalitu práce, management a marketing (zelenina, ovoce), naopak vzrostla výměra technických plodin, zejména řepky olejné
➠ SZP EU a štědré dotace urychlily modernizaci zemědělství (inovace a investice do nových strojů a technologií)
➠ zavedení moderních technologií přineslo zvýšení hektarových výnosů
ROSTLINNÁ VÝROBA
➠ je zaměřena na produkci potravin, krmiv a surovin pro potravinářský a farmaceutický průmysl, popř. další odvětví lehkého průmyslu
➠ na celkové zemědělské produkci se podílí 55 % (v r. 2017 73,7 mld. Kč)
➠ limitem rostlinné výroby jsou přírodní podmínky (klima, půdní typy a druhy, reliéf, zejména svažitost)
➠ na jejich základě bylo území Česka rozčleněno do 5 zemědělských výrobních oblastí: kukuřičné (vhodná pro nejnáročnější plodiny), řepařské, obilnářské, bramborářské a pícninářské (horská, nejchladnější)
➠ nejdůležitějšími regiony jsou z hlediska rostlinné výroby díky klimatu i rozloze kraje: Středočeský, Jihomoravský, Jihočeský, Olomoucký, ale také Vysočina
➠ v současnosti se hospodaří na orné půdě o výměře 2,5 mil. ha; v rámci osevních postupů jsou na ní střídány plodiny podle pěstitelských oblastí a vlastního zaměření
➠ vzhledem k menší rozloze a spíše průmyslovému zaměření hospodářství nepatří Česko mezi největší evropské producenty zemědělských plodin, ale u nejdůležitějších plodin se řadí do první desítky
➠ nejdůležitějšími plodinami jsou obiloviny; pěstují se na 1 387 tis. ha a jejich produkce se pohybuje kolem 7,5 mil. tun za rok; největšími producenty jsou Středočeský a Jihomoravský kraj
➠ nejrozšířenější je pšenice, jejíž osevní plochy zaujímají třetinu orné půdy; roční sklizeň obvykle dosahuje 4 až 5 mil. tun; druhou nejrozšířenější plodinou je ječmen (1,7 mil. tun/rok); osevní plochy a produkce kukuřice, žita nebo ovsa jsou podstatně nižší
➠ od roku 1989 se výrazně zmenšily osevní plochy okopanin, tj. brambor a cukrovky; v posledních letech se pěstují zhruba na 85 tis. ha a produkce dosahuje v průměru 4,5 mil. tun; největším producentem brambor je Vysočina, u cukrovky Středočeský, Olomoucký a Královéhradecký kraj
Značný nárůst zaznamenaly v uplynulých 30 letech technické plodiny, zejména řepka (čtyřnásobná výměra).
➠ v současnosti se technické plodiny pěstují na téměř 500 tis. ha (pětina orné půdy), z toho na většině ploch řepka (84 %); spolu s obilovinami mají technické plodiny největší podíl na rostlinné produkci
➠ výměra pícnin pěstovaných jako krmivo v posledních deseti letech vzrostla o čtvrtinu, v současnosti tvoří pětinu orné půdy (468 tis. ha) a produkce se pohybuje kolem 4 mil. tun/rok (zelená kukuřice a jiné obiloviny, jetel, vojtěška atd.)
➠ pěstují se také luskoviny (hlavně hrách) a různé druhy zeleniny, zejména: cibule, zelí, mrkev, okurky, rajčata, papriky, saláty aj.
➠ rozloha vinic a ovocných sadů se pohybuje shodně kolem 16 tis. ha; pěstují se hlavně jablka, švestky nebo hrušky; produkce meziročně výrazně kolísá v závislosti na počasí (jarní mrazy, sucho, kroupy atd.), u vinné révy se produkce pohybuje mezi 50 až 100 tis. t
➠ tradiční chmelnice se rozkládají na 5 tis. ha a roční produkce chmele je 6 tis. t
ŽIVOČIŠNÁ VÝROBA
➠ dominuje chov skotu, prasat a drůbeže
➠ zaměřuje se na produkci masa, mléka a vajec pro tuzemský trh i pro vývoz, ale velký význam má i pro údržbu krajiny v horských a podhorských oblastech (sečení trávy na krmivo a spásání luk a pastvin dobytkem)
➠ na zemědělské produkci se podílí 45 % (v r. 2017 51,4 mld. Kč); od počátku 90. let 20. stol. došlo k výraznému snížení produkce a obrácení podílu na zemědělské produkci ve prospěch rostlinné výroby
➠ ve srovnání s ostatními státy EU jsou živočišná produkce, stavy hospodářských zvířat i produkce masa spíše pod evropským průměrem
➠ chov skotu je rozšířený po celém Česku; dnešních 1,4 mil. kusů je o 2 mil. méně než v roce 1989; nejvíce se na stavech podílejí kraje Jihočeský a Vysočina; od výhradně stájového chovu se zejména v horských a podhorských oblastech přešlo k ekologičtějšímu pasteveckému chovu (po většinu roku zvířata venku na pastvinách); s klesajícími stavy a rostoucí výměrou trvalých travních porostů (čtvrtina ZPF) začíná být údržba některých luk a pastvin problémem
➠ skot se chová pro maso a mléko; na celkové produkci masa se hovězí podílí 16 %, roční produkce se pohybuje kolem 70 tis. t jatečné hmotnosti; produkce mléka dosahuje 3 mld. litrů; mléčná užitkovost u dojnic se neustále zvyšuje (8 500 l/rok)
➠ stav prasat zaznamenal v uplynulých 30 letech ještě výraznější snížení (o téměř 70 %), nyní se pohybuje kolem 1,5 mil. kusů; jejich chov je koncentrován do velkokapacitních výkrmen ležících v blízkosti velkých měst (spotřební centra) a do oblastí pěstování krmiv; na celkových stavech se nejvíce podílí Středočeský kraj a Vysočina (dohromady 40 %)
➠ produkce vepřového masa neustále klesá, v r. 2018 činila 210 tis. t, a roste tím závislost na dovozu; na celkové produkci masa se podílí 47 %
➠ chov drůbeže se zaměřuje na produkci masa a vajec; je lokalizován hlavně do míst spotřeby (zázemí velkých měst); stav drůbeže zaznamenal mírnější pokles než skot nebo prasata, nyní se pohybuje kolem 23 mil. kusů, z toho slepice tvoří zhruba třetinu; největší chovy jsou ve Středočeském, Pardubickém a Jihomoravském kraji
➠ produkce drůbežího masa se pohybuje kolem 160 tis. tun; snáška konzumních vajec dosahuje 1,5 mld. ročně, největší podíl na ní mají Pardubický a Středočeský kraj; slepice chované v domácnostech snesou podle odhadů ročně dalších 770 mil. vajec
Vzhledem k údržbě luk a pastvin v horských oblastech je prioritou českého zemědělství chov ovcí.
➠ chová se zhruba 213 tis. ovcí, nejvíce v Jihočeském kraji, největší intenzitu chovu (při přepočtu na zemědělskou půdu) ale vykazují kraje: Liberecký, Karlovarský a Zlínský; pomalu roste produkce jehněčího a skopového masa, ovčího mléka a sýrů, využívá se také ovčí vlna a kůže
➠ rostoucí oblibu má chov koní, převážně pro zábavu, využití v cestovním ruchu, méně pro práci (doprava v těžko přístupném terénu)
➠ významnou roli hraje také včelařství
➠ českým specifikem je chov sladkovodních ryb
EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ
➠ je moderní formou obhospodařování půdy bez použití chemických látek s nepříznivými dopady na životní prostředí, zdraví lidí i hospodářských zvířat; kromě produkce biopotravin přispívá k lepším životním podmínkám chovaných zvířat, k ochraně životního prostředí a zvyšování biodiverzity prostředí
➠ největší rozmach v letech 1998–2001 v souvislosti se změnami dotační politiky pro ekologicky hospodařící zemědělce
➠ výměra zemědělských ploch obhospodařovaných ekologicky neustále roste a roste i počet výrobců biopotravin
DOPADY NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
➠ zprůmyslnění a intenzifikace zemědělské výroby ve 2. polovině 20. stol. způsobily řadu problémů v oblasti životního prostředí – degradaci půdy, snížení biodiverzity, narušení stability krajiny, znečištění
➠ rozoráním luk a remízků, scelováním pozemků ve velké lány a pěstováním nevhodných plodin zejména ve svažitém terénu se zvýšila míra eroze; v současnosti se každoroční ztráty ornice odhadují na 21 mil. tun
➠ nevhodnými úpravami krajiny se snížila její retenční schopnost a zrychlil se odtok vody; zmizely přirozené biotopy a druhy žijící v zemědělské krajině se staly ohroženými (snížení biodiverzity)
➠ snížila se úrodnost a celkově kvalita půd vlivem znečištění průmyslovými hnojivy a pesticidy, zasolení ze závlah a zhutnění od používání těžké techniky
➠ v posledních 30 letech dochází k částečné nápravě; výrazně se snížila spotřeba průmyslových hnojiv, používají se hospodárněji a cíleněji; roste obliba ekozemědělství bez použití chemických látek; hlavně v horských a podhorských oblastech se orná půda mění na louky a pastviny; intenzivní stájový chov skotu vystřídal ekologičtější pastevecký způsob chovu
➠ v krajině ale nadále zůstávají rozsáhlé scelené plochy bez travních pásů nebo stromů zpomalující odtok vody po povrchu a mírnící erozi; ve velké míře se nadále pěstují erozně nebezpečné plodiny (kukuřice)
➠ hnojiva, pesticidy a odpad z velkochovů hospodářských zvířat znečišťují povrchové a podzemní vody a mohou se dostávat do potravního řetězce; zejména nadměrný přísun živin do povrchových vod se nedaří snížit (eutrofizace nádrží)
➠ velkochovy dobytka produkují zároveň velké množství skleníkových plynů (hlavně metan), a přispívají tak ke znečištění ovzduší
ZEMĚDĚLSTVÍ
➠ zemědělství patří společně s navazující potravinářskou výrobou k tradičním odvětvím národního hospodářství a je zároveň nedílnou součástí českého venkova
➠ zemědělská půda tvoří více než polovinu území Česka (4,2 mil. ha), ale zhruba polovina se nachází v oblastech méně příznivých pro hospodaření
➠ v současnosti se hospodaří na 3,5 mil. ha půdy, z nich zhruba 71 % tvoří orná půda a 28 % trvalé travní porosty, tj. louky a pastviny (zejména v horských a podhorských oblastech)
➠ podíl zemědělství na hrubé přidané hodnotě (HPH) i zaměstnanosti se pohybuje kolem 2,5 %, tj. z hlediska podílu na HPH mírně nad evropským průměrem, z hlediska zaměstnanosti pod průměrem EU
České zemědělství má převážně velkovýrobní charakter, čímž se výrazně liší od většiny evropských zemí.
➠ v r. 2017 dosáhla zemědělská produkce 133 mld. Kč
➠ hlavní význam zemědělství spočívá v produkci potravin, průmyslových a energetických surovin, rozvoji venkova a v údržbě a péči o krajinu
ZEMĚDĚLSTVÍ PŘED ROKEM 1989
➠ v poválečném období prošlo české, resp. československé zemědělství výraznými změnami
➠ od r. 1948 docházelo k zabavování hospodářských usedlostí a ke kolektivizaci půdy a majetku; vznikly velké zemědělské podniky typu JZD (jednotné zemědělské družstvo) a státních statků; produkce byla státem řízená; cílem bylo zajištění potravinové soběstačnosti
➠ v následujících dekádách se snižoval počet JZD a státních statků a rostla plocha, která se obdělávala; z menších polí a luk se staly rozsáhlé lány; to umožnilo využití těžké techniky; hospodářská zvířata se soustředila do velkochovů a louky v podhorských a horských oblastech byly rozorány pro potřeby rostlinné výroby; vzrostlo užívání pesticidů a průmyslových hnojiv
➠ zprůmyslnění a intenzifikace výroby způsobily problémy v oblasti životního prostředí, s nimiž se potýkáme dodnes
ZEMĚDĚLSTVÍ PO ROCE 1989
➠ po roce 1989 se s ohledem na potřeby trhu začala měnit struktura zemědělské výroby a zásadním krokem byly také majetkoprávní změny – navracení půdy a majetku původním vlastníkům (restituce), transformace zemědělských družstev a privatizace státního majetku; v 90. letech už soukromníci hospodařili na pětině rozlohy zemědělské půdy
➠ došlo k prudkému poklesu zemědělské produkce, hektarových výnosů a stavů hospodářských zvířat, snížení spotřeby průmyslových hnojiv a snížení počtu pracovníků; postupně se snižovala výměra orné půdy (zejména osevních ploch brambor, cukrovky a pícnin) a naopak rostly plochy luk a pastvin, zejména v horských a podhorských oblastech nevhodných pro rostlinnou výrobu (svažitý terén, méně úrodné půdy, drsnější klima)
ZEMĚDĚLSTVÍ PO VSTUPU DO EU
➠ po vstupu Česka do EU v roce 2004 a přijetí Společné zemědělské politiky (SZP EU) se postupně podařilo zastavit propad v oblasti rostlinné a později i živočišné produkce
➠ po roce 2010 se stabilizoval i počet pracovníků v zemědělství
➠ prudce vzrostl objem dotací do zemědělství; v letech 2014–2020 mohli čeští zemědělci čerpat z unijního rozpočtu až 210 mld. Kč; v období 2021 až 2027 bude možné čerpat až 199 mld. Kč; od roku 2013 tvoří přímé platby z EU 90 % všech dotací
➠ v reakci na kritéria získávání dotací a konkurenci na trhu došlo ke změně struktury zemědělské výroby – snížení stavů prasat, drůbeže a skotu, snižování výměry krmných plodin a komodit náročných na množství a kvalitu práce, management a marketing (zelenina, ovoce), naopak vzrostla výměra technických plodin, zejména řepky olejné
➠ SZP EU a štědré dotace urychlily modernizaci zemědělství (inovace a investice do nových strojů a technologií)
➠ zavedení moderních technologií přineslo zvýšení hektarových výnosů
ROSTLINNÁ VÝROBA
➠ je zaměřena na produkci potravin, krmiv a surovin pro potravinářský a farmaceutický průmysl, popř. další odvětví lehkého průmyslu
➠ na celkové zemědělské produkci se podílí 55 % (v r. 2017 73,7 mld. Kč)
➠ limitem rostlinné výroby jsou přírodní podmínky (klima, půdní typy a druhy, reliéf, zejména svažitost)
➠ na jejich základě bylo území Česka rozčleněno do 5 zemědělských výrobních oblastí: kukuřičné (vhodná pro nejnáročnější plodiny), řepařské, obilnářské, bramborářské a pícninářské (horská, nejchladnější)
➠ nejdůležitějšími regiony jsou z hlediska rostlinné výroby díky klimatu i rozloze kraje: Středočeský, Jihomoravský, Jihočeský, Olomoucký, ale také Vysočina
➠ v současnosti se hospodaří na orné půdě o výměře 2,5 mil. ha; v rámci osevních postupů jsou na ní střídány plodiny podle pěstitelských oblastí a vlastního zaměření
➠ vzhledem k menší rozloze a spíše průmyslovému zaměření hospodářství nepatří Česko mezi největší evropské producenty zemědělských plodin, ale u nejdůležitějších plodin se řadí do první desítky
➠ nejdůležitějšími plodinami jsou obiloviny; pěstují se na 1 387 tis. ha a jejich produkce se pohybuje kolem 7,5 mil. tun za rok; největšími producenty jsou Středočeský a Jihomoravský kraj
➠ nejrozšířenější je pšenice, jejíž osevní plochy zaujímají třetinu orné půdy; roční sklizeň obvykle dosahuje 4 až 5 mil. tun; druhou nejrozšířenější plodinou je ječmen (1,7 mil. tun/rok); osevní plochy a produkce kukuřice, žita nebo ovsa jsou podstatně nižší
➠ od roku 1989 se výrazně zmenšily osevní plochy okopanin, tj. brambor a cukrovky; v posledních letech se pěstují zhruba na 85 tis. ha a produkce dosahuje v průměru 4,5 mil. tun; největším producentem brambor je Vysočina, u cukrovky Středočeský, Olomoucký a Královéhradecký kraj
Značný nárůst zaznamenaly v uplynulých 30 letech technické plodiny, zejména řepka (čtyřnásobná výměra).
➠ v současnosti se technické plodiny pěstují na téměř 500 tis. ha (pětina orné půdy), z toho na většině ploch řepka (84 %); spolu s obilovinami mají technické plodiny největší podíl na rostlinné produkci
➠ výměra pícnin pěstovaných jako krmivo v posledních deseti letech vzrostla o čtvrtinu, v současnosti tvoří pětinu orné půdy (468 tis. ha) a produkce se pohybuje kolem 4 mil. tun/rok (zelená kukuřice a jiné obiloviny, jetel, vojtěška atd.)
➠ pěstují se také luskoviny (hlavně hrách) a různé druhy zeleniny, zejména: cibule, zelí, mrkev, okurky, rajčata, papriky, saláty aj.
➠ rozloha vinic a ovocných sadů se pohybuje shodně kolem 16 tis. ha; pěstují se hlavně jablka, švestky nebo hrušky; produkce meziročně výrazně kolísá v závislosti na počasí (jarní mrazy, sucho, kroupy atd.), u vinné révy se produkce pohybuje mezi 50 až 100 tis. t
➠ tradiční chmelnice se rozkládají na 5 tis. ha a roční produkce chmele je 6 tis. t
ŽIVOČIŠNÁ VÝROBA
➠ dominuje chov skotu, prasat a drůbeže
➠ zaměřuje se na produkci masa, mléka a vajec pro tuzemský trh i pro vývoz, ale velký význam má i pro údržbu krajiny v horských a podhorských oblastech (sečení trávy na krmivo a spásání luk a pastvin dobytkem)
➠ na zemědělské produkci se podílí 45 % (v r. 2017 51,4 mld. Kč); od počátku 90. let 20. stol. došlo k výraznému snížení produkce a obrácení podílu na zemědělské produkci ve prospěch rostlinné výroby
➠ ve srovnání s ostatními státy EU jsou živočišná produkce, stavy hospodářských zvířat i produkce masa spíše pod evropským průměrem
➠ chov skotu je rozšířený po celém Česku; dnešních 1,4 mil. kusů je o 2 mil. méně než v roce 1989; nejvíce se na stavech podílejí kraje Jihočeský a Vysočina; od výhradně stájového chovu se zejména v horských a podhorských oblastech přešlo k ekologičtějšímu pasteveckému chovu (po většinu roku zvířata venku na pastvinách); s klesajícími stavy a rostoucí výměrou trvalých travních porostů (čtvrtina ZPF) začíná být údržba některých luk a pastvin problémem
➠ skot se chová pro maso a mléko; na celkové produkci masa se hovězí podílí 16 %, roční produkce se pohybuje kolem 70 tis. t jatečné hmotnosti; produkce mléka dosahuje 3 mld. litrů; mléčná užitkovost u dojnic se neustále zvyšuje (8 500 l/rok)
➠ stav prasat zaznamenal v uplynulých 30 letech ještě výraznější snížení (o téměř 70 %), nyní se pohybuje kolem 1,5 mil. kusů; jejich chov je koncentrován do velkokapacitních výkrmen ležících v blízkosti velkých měst (spotřební centra) a do oblastí pěstování krmiv; na celkových stavech se nejvíce podílí Středočeský kraj a Vysočina (dohromady 40 %)
➠ produkce vepřového masa neustále klesá, v r. 2018 činila 210 tis. t, a roste tím závislost na dovozu; na celkové produkci masa se podílí 47 %
➠ chov drůbeže se zaměřuje na produkci masa a vajec; je lokalizován hlavně do míst spotřeby (zázemí velkých měst); stav drůbeže zaznamenal mírnější pokles než skot nebo prasata, nyní se pohybuje kolem 23 mil. kusů, z toho slepice tvoří zhruba třetinu; největší chovy jsou ve Středočeském, Pardubickém a Jihomoravském kraji
➠ produkce drůbežího masa se pohybuje kolem 160 tis. tun; snáška konzumních vajec dosahuje 1,5 mld. ročně, největší podíl na ní mají Pardubický a Středočeský kraj; slepice chované v domácnostech snesou podle odhadů ročně dalších 770 mil. vajec
Vzhledem k údržbě luk a pastvin v horských oblastech je prioritou českého zemědělství chov ovcí.
➠ chová se zhruba 213 tis. ovcí, nejvíce v Jihočeském kraji, největší intenzitu chovu (při přepočtu na zemědělskou půdu) ale vykazují kraje: Liberecký, Karlovarský a Zlínský; pomalu roste produkce jehněčího a skopového masa, ovčího mléka a sýrů, využívá se také ovčí vlna a kůže
➠ rostoucí oblibu má chov koní, převážně pro zábavu, využití v cestovním ruchu, méně pro práci (doprava v těžko přístupném terénu)
➠ významnou roli hraje také včelařství
➠ českým specifikem je chov sladkovodních ryb
EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ
➠ je moderní formou obhospodařování půdy bez použití chemických látek s nepříznivými dopady na životní prostředí, zdraví lidí i hospodářských zvířat; kromě produkce biopotravin přispívá k lepším životním podmínkám chovaných zvířat, k ochraně životního prostředí a zvyšování biodiverzity prostředí
➠ největší rozmach v letech 1998–2001 v souvislosti se změnami dotační politiky pro ekologicky hospodařící zemědělce
➠ výměra zemědělských ploch obhospodařovaných ekologicky neustále roste a roste i počet výrobců biopotravin
DOPADY NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
➠ zprůmyslnění a intenzifikace zemědělské výroby ve 2. polovině 20. stol. způsobily řadu problémů v oblasti životního prostředí – degradaci půdy, snížení biodiverzity, narušení stability krajiny, znečištění
➠ rozoráním luk a remízků, scelováním pozemků ve velké lány a pěstováním nevhodných plodin zejména ve svažitém terénu se zvýšila míra eroze; v současnosti se každoroční ztráty ornice odhadují na 21 mil. tun
➠ nevhodnými úpravami krajiny se snížila její retenční schopnost a zrychlil se odtok vody; zmizely přirozené biotopy a druhy žijící v zemědělské krajině se staly ohroženými (snížení biodiverzity)
➠ snížila se úrodnost a celkově kvalita půd vlivem znečištění průmyslovými hnojivy a pesticidy, zasolení ze závlah a zhutnění od používání těžké techniky
➠ v posledních 30 letech dochází k částečné nápravě; výrazně se snížila spotřeba průmyslových hnojiv, používají se hospodárněji a cíleněji; roste obliba ekozemědělství bez použití chemických látek; hlavně v horských a podhorských oblastech se orná půda mění na louky a pastviny; intenzivní stájový chov skotu vystřídal ekologičtější pastevecký způsob chovu
➠ v krajině ale nadále zůstávají rozsáhlé scelené plochy bez travních pásů nebo stromů zpomalující odtok vody po povrchu a mírnící erozi; ve velké míře se nadále pěstují erozně nebezpečné plodiny (kukuřice)
➠ hnojiva, pesticidy a odpad z velkochovů hospodářských zvířat znečišťují povrchové a podzemní vody a mohou se dostávat do potravního řetězce; zejména nadměrný přísun živin do povrchových vod se nedaří snížit (eutrofizace nádrží)
➠ velkochovy dobytka produkují zároveň velké množství skleníkových plynů (hlavně metan), a přispívají tak ke znečištění ovzduší