Když se Adam rozmýšlel (i 6-7), zda jít na brusle, či sedět u počítače, měl již s oběma aktivitami zkušenosti a také informace o tom, co mu která z aktivit přinese. V klidu si tedy mohl zvolit. Nejen při rozhodování o využití vlastního času, ale i pro využití vlastních peněz je potřeba disponovat informacemi, aby se člověk správně a rozumně (racionálně) rozhodl.
V každodenním životě přicházejí chvíle, kdy je třeba se takto rozhodovat. S přibývajícím věkem a větší zodpovědností za vaše chování se s nimi budete setkávat stále častěji i vy. I v obyčejném obchodě při výběru zboží denní potřeby. Jestliže naletíme obchodníkovi tak, že si ve zdánlivé akci koupíme balení sušenek, pro které jsme původně do supermarketu ani nešli, nejedná se ještě o žádnou finanční katastrofu, která by měla zruinovat náš rodinný rozpočet. Existují však případy, které mohou mít daleko tíživější důsledky. Podívejme se na příběh „Hrnce".
Při uzavírání jakéhokoliv obchodního vztahu platí základní pravidlo: nepodepisuji to, co jsem si nepřečetl, čemu nerozumím a s čím nesouhlasím. Nikdy se nestalo, že by bylo nutné podepsat nějakou smlouvu tak rychle, aniž bychom si ji mohli přečíst. Pokud je obchodník nebo prodejce slušný, vždy nám dá čas na přečtení obchodních podmínek i smlouvy a odpoví na všechny dotazy. Často se i na ulici můžeme setkat s lidmi, kteří nám nabízejí výhodné a jedinečné nabídky čehokoli. Chovají se neodbytně, vyvíjejí na nás tlak a nutí nás něco podepsat. S takovým chováním se můžeme setkat i v bance, pojišťovně, při jednání s nějakou firmou apod. V těchto případech je nejlepším řešením rovnou od jednání odstoupit. Jak již totiž víme z předchozích kapitol, nemůžeme čekat, že nám někdo cizí sám od sebe nabídne zboží pro náš užitek za výhodnou cenu. Každému jde v prvé řadě o užitek jeho vlastní.
Vraťme se k nástrahám, které tak hrozivé důsledky nemají, o to zrádnější však mohou být, protože na první pohled nevypadají podezřele a navíc na ně narážíme prakticky každým dnem. Jedná se o různé nápisy a upoutávky na skvělé výrobky za skvělou cenu v běžných obchodech. V řadě případů však může jít o tzv. klamavé cenové praktiky. Klamavá cenová praktika je zavádějící interpretace skutečné ceny výrobku.
Protože fint vynalézavých obchodníků, jak zákazníka uvést v omyl, přibývalo stále víc a podvedení zákazníci často ztráceli důvěru i v obchodníky poctivé, bylo nutno zavést jednotná a jasná pravidla toho, co si obchodníci mohou dovolit. Aby se zajistilo, že obchodníci i zákazníci jednoznačně vědí, co je zakázané, vznikla tzv. černá listina nekalých praktik. Ta platí v rámci všech zemí Evropské unie.
V poslední době stále více roste význam reklamy, která má na naše rozhodování při koupi zboží často velký vliv, který si někdy ani neuvědomujeme a odmítáme připustit. Nesporným významem reklamy je přínos informací, o kterých bychom se zřejmě jinak nedozvěděli. Nicméně často raději podlehneme svodům reklamy, která nám ukazuje, jak dokonale budeme vypadat, když si daný výrobek koupíme, místo toho, abychom zvážili více možností výběru. Racionální spotřebitel koupí jen tehdy, když zváží, že užitek z koupené věci bude větší než její cena.
Když se Adam rozmýšlel (i 6-7), zda jít na brusle, či sedět u počítače, měl již s oběma aktivitami zkušenosti a také informace o tom, co mu která z aktivit přinese. V klidu si tedy mohl zvolit. Nejen při rozhodování o využití vlastního času, ale i pro využití vlastních peněz je potřeba disponovat informacemi, aby se člověk správně a rozumně (racionálně) rozhodl.
V každodenním životě přicházejí chvíle, kdy je třeba se takto rozhodovat. S přibývajícím věkem a větší zodpovědností za vaše chování se s nimi budete setkávat stále častěji i vy. I v obyčejném obchodě při výběru zboží denní potřeby. Jestliže naletíme obchodníkovi tak, že si ve zdánlivé akci koupíme balení sušenek, pro které jsme původně do supermarketu ani nešli, nejedná se ještě o žádnou finanční katastrofu, která by měla zruinovat náš rodinný rozpočet. Existují však případy, které mohou mít daleko tíživější důsledky. Podívejme se na příběh „Hrnce".
Při uzavírání jakéhokoliv obchodního vztahu platí základní pravidlo: nepodepisuji to, co jsem si nepřečetl, čemu nerozumím a s čím nesouhlasím. Nikdy se nestalo, že by bylo nutné podepsat nějakou smlouvu tak rychle, aniž bychom si ji mohli přečíst. Pokud je obchodník nebo prodejce slušný, vždy nám dá čas na přečtení obchodních podmínek i smlouvy a odpoví na všechny dotazy. Často se i na ulici můžeme setkat s lidmi, kteří nám nabízejí výhodné a jedinečné nabídky čehokoli. Chovají se neodbytně, vyvíjejí na nás tlak a nutí nás něco podepsat. S takovým chováním se můžeme setkat i v bance, pojišťovně, při jednání s nějakou firmou apod. V těchto případech je nejlepším řešením rovnou od jednání odstoupit. Jak již totiž víme z předchozích kapitol, nemůžeme čekat, že nám někdo cizí sám od sebe nabídne zboží pro náš užitek za výhodnou cenu. Každému jde v prvé řadě o užitek jeho vlastní.
Vraťme se k nástrahám, které tak hrozivé důsledky nemají, o to zrádnější však mohou být, protože na první pohled nevypadají podezřele a navíc na ně narážíme prakticky každým dnem. Jedná se o různé nápisy a upoutávky na skvělé výrobky za skvělou cenu v běžných obchodech. V řadě případů však může jít o tzv. klamavé cenové praktiky. Klamavá cenová praktika je zavádějící interpretace skutečné ceny výrobku.
Protože fint vynalézavých obchodníků, jak zákazníka uvést v omyl, přibývalo stále víc a podvedení zákazníci často ztráceli důvěru i v obchodníky poctivé, bylo nutno zavést jednotná a jasná pravidla toho, co si obchodníci mohou dovolit. Aby se zajistilo, že obchodníci i zákazníci jednoznačně vědí, co je zakázané, vznikla tzv. černá listina nekalých praktik. Ta platí v rámci všech zemí Evropské unie.
V poslední době stále více roste význam reklamy, která má na naše rozhodování při koupi zboží často velký vliv, který si někdy ani neuvědomujeme a odmítáme připustit. Nesporným významem reklamy je přínos informací, o kterých bychom se zřejmě jinak nedozvěděli. Nicméně často raději podlehneme svodům reklamy, která nám ukazuje, jak dokonale budeme vypadat, když si daný výrobek koupíme, místo toho, abychom zvážili více možností výběru. Racionální spotřebitel koupí jen tehdy, když zváží, že užitek z koupené věci bude větší než její cena.
