Všichni máme během našeho života potřeby, které se snažíme uspokojit. Mezi ty základní patří najíst se a napít, obléci se, pohodlně bydlet, být chráněn před různými nebezpečími, vzdělávat se a poznávat, bavit se a sportovat, ale také potřeba mít rád a být milován, být šťastný či dělat radost druhým. Tyto potřeby mohou být zajištěny společně skupinou lidí, která spolu hospodaří - domácností. Domácnost většinou tvoří rodiče a děti, může se ale jednat také o domácnost kamarádů, důchodců, nezaměstnaných apod. Výhodou společného hospodaření domácnosti ve srovnání s hospodařením jedince je využívání jedné věci více osobami, aniž by se tím členové domácnosti navzájem omezovali. Například je nesmysl, aby měl v jedné domácnosti každý svoji vlastní ledničku, pračku nebo vysavač. Také průměrné výdaje na bydlení na jednoho člena domácnosti mohou být nižší než výdaje jedné osoby, která bydlí sama. Členové domácnosti, kteří mají příjmy, se navíc mohou postarat o členy, kteří je dočasně nebo dlouhodobě nemají. Například rodiče vydělávají peníze, a starají se tak nejen o své potřeby, ale i o potřeby svých dětí. Kupují věci, které děti potřebují, nebo jim dávají ze svých příjmů kapesné, aby si děti některé věci mohly opatřit samy a učily se tak s penězi hospodařit.
Když domácnost kupuje věci a služby, znamená to, že má výdaje. Výdaje je možné rozdělit několika způsoby. Jedním z nich je dělení podle účelu na výdaje spotřební a výdaje na pořízení bytu nebo domu, případně další výdaje. Spotřební výdaje dále rozlišujeme, například na výdaje na potraviny, odívání a obuv, bydlení, dopravu atd. Seznam spotřebního zboží průměrné české domácnosti nabízí spotřební koš (i 20-21). Do jiných výdajů se zahrnují například příspěvky občanským sdružením, dary nebo výdaje na nákup akcií.
Výdaje je možno dělit také na jednorázové a pravidelné. Mezi jednorázové výdaje patří například pořízení domu, který si česká domácnost obvykle kupuje jednou za život. Také nákup auta či pračky, ke které se domácnost odhodlá třeba jednou za deset let, patří mezi jednorázové výdaje. Naproti tomu, jídlo si musíme kupovat i denně, za vodu a elektřinu domácnost platí zálohy pravidelně jednou za měsíc. Někdy i ono zmíněné pořízení domu či auta můžeme zařadit mezi pravidelné výdaje - v reálném životě se totiž zpravidla jedná o pravidelné měsíční splátky úvěru na dům nebo finančního leasingu na auto.
Pro finančně vzdělávajícího se člověka je však nejdůležitější pochopení dělení výdajů na nezbytné a zbytné. Za nezbytné lze označit výdaje na zboží a služby, které potřebujeme k životu, zejména výdaje na potraviny a nápoje, oblečení a obuv, na bydlení, případně dopravu. Dále výdaje na bezpečnost, vzdělávání a zdravotní péči - ty však nebudou u většiny domácností tvořit významnou část rozpočtu, neboť jde o výdaje veřejné (i 48). Za nezbytné výdaje lze označit i ty, které má člověk povinnost zaplatit, jinak by mu hrozila pokuta, například splátky půjčky, úroky nebo daně. Naopak mezi zbytné výdaje na zboží a služby, jejichž nákup lze odložit nebo úplně vynechat, pokud je rodina ve finanční tísni, patří například elektronika, cestování, alkoholické nápoje, kultura nebo sport.
Všichni máme během našeho života potřeby, které se snažíme uspokojit. Mezi ty základní patří najíst se a napít, obléci se, pohodlně bydlet, být chráněn před různými nebezpečími, vzdělávat se a poznávat, bavit se a sportovat, ale také potřeba mít rád a být milován, být šťastný či dělat radost druhým. Tyto potřeby mohou být zajištěny společně skupinou lidí, která spolu hospodaří - domácností. Domácnost většinou tvoří rodiče a děti, může se ale jednat také o domácnost kamarádů, důchodců, nezaměstnaných apod. Výhodou společného hospodaření domácnosti ve srovnání s hospodařením jedince je využívání jedné věci více osobami, aniž by se tím členové domácnosti navzájem omezovali. Například je nesmysl, aby měl v jedné domácnosti každý svoji vlastní ledničku, pračku nebo vysavač. Také průměrné výdaje na bydlení na jednoho člena domácnosti mohou být nižší než výdaje jedné osoby, která bydlí sama. Členové domácnosti, kteří mají příjmy, se navíc mohou postarat o členy, kteří je dočasně nebo dlouhodobě nemají. Například rodiče vydělávají peníze, a starají se tak nejen o své potřeby, ale i o potřeby svých dětí. Kupují věci, které děti potřebují, nebo jim dávají ze svých příjmů kapesné, aby si děti některé věci mohly opatřit samy a učily se tak s penězi hospodařit.
Když domácnost kupuje věci a služby, znamená to, že má výdaje. Výdaje je možné rozdělit několika způsoby. Jedním z nich je dělení podle účelu na výdaje spotřební a výdaje na pořízení bytu nebo domu, případně další výdaje. Spotřební výdaje dále rozlišujeme, například na výdaje na potraviny, odívání a obuv, bydlení, dopravu atd. Seznam spotřebního zboží průměrné české domácnosti nabízí spotřební koš (i 20-21). Do jiných výdajů se zahrnují například příspěvky občanským sdružením, dary nebo výdaje na nákup akcií.
Výdaje je možno dělit také na jednorázové a pravidelné. Mezi jednorázové výdaje patří například pořízení domu, který si česká domácnost obvykle kupuje jednou za život. Také nákup auta či pračky, ke které se domácnost odhodlá třeba jednou za deset let, patří mezi jednorázové výdaje. Naproti tomu, jídlo si musíme kupovat i denně, za vodu a elektřinu domácnost platí zálohy pravidelně jednou za měsíc. Někdy i ono zmíněné pořízení domu či auta můžeme zařadit mezi pravidelné výdaje - v reálném životě se totiž zpravidla jedná o pravidelné měsíční splátky úvěru na dům nebo finančního leasingu na auto.
Pro finančně vzdělávajícího se člověka je však nejdůležitější pochopení dělení výdajů na nezbytné a zbytné. Za nezbytné lze označit výdaje na zboží a služby, které potřebujeme k životu, zejména výdaje na potraviny a nápoje, oblečení a obuv, na bydlení, případně dopravu. Dále výdaje na bezpečnost, vzdělávání a zdravotní péči - ty však nebudou u většiny domácností tvořit významnou část rozpočtu, neboť jde o výdaje veřejné (i 48). Za nezbytné výdaje lze označit i ty, které má člověk povinnost zaplatit, jinak by mu hrozila pokuta, například splátky půjčky, úroky nebo daně. Naopak mezi zbytné výdaje na zboží a služby, jejichž nákup lze odložit nebo úplně vynechat, pokud je rodina ve finanční tísni, patří například elektronika, cestování, alkoholické nápoje, kultura nebo sport.
